Boj o Kótu X 2006

Hlášení útoku U1

30. září v 8 hodin ráno jsme se setkali v klubovně zálesáků v Brně. Naložili jsme výzbroj a výstroj do aut a vydali se směrem na Svitavy. Našim cílem bylo město Hlinsko, tam jsme se setkali s pořadatelem akce Rosťou Zabloudilem. Od něj jsme se dozvěděli, že budeme útok U1 a dostali od něj mapy a vydali se na určené souřadnice.


Když jsme skončili uprostřed pole, zjistili jsme, že souřadnice jsou špatné. Proto jsme ihned volali Rosťovi, aby nám souřadnice opravil. Správné souřadnice jsme bohužel dostali až o hodinu později a tak jsme měli méně času na přípravu. Poté co jsme konečně dorazili na správné místo, začali jsme budovat základní tábor.

Naše malá "opička" Ladík vylezl na strom a vyvěsil vlajku. Pak jsme si připravily zbraně a postavili první hlídky. Za nedlouho jsme zahlédli pohyb v nedalekém křoví. Po krátké přestřelce jsme zjistili že je to jen další útok U2. Seznámili jsme se s nimi a dále jsme postupovali už společně. Vyrazili jsme směrem ke kótě X.

Při hromadném přesunu Ludin jako předposlední člen, který uzavíral levou část skupiny, uviděl vedle potoka podezřelý pohyb. Okamžitě informoval velitele skupiny a zjistilo se, že jsou to nepřátelé. Podařilo se nám je zajmout. Tvrdili nám, že jsou členové posledního útoku, ale mi jsme jim moc nevěřili. Nechali jsme je aby nás vedli k jejich stanovišti, ale potom co jeden ze zajatců utekl, jsme si byli už jistí a druhému jsme sebrali život. Po krátké debatě jsme se rozhodli kótu X obejít a napadnout ji z druhé strany.

Přibližně v polovině naší cesty jsme narazili na další nepřátele. Jelikož nám tvrdili, že jsou další útok, vyslali jsme vyjednavače. Po krátkém vyjednávání jsme zjistili, že jsou opravdu poslední útok U3 a společně jsme se vydali hledat kótu X.

V poslední zatáčce před kótou X jsme opět zahlédli pohyb. Skryli jsme se ve stráni vedle cesty a vyčkávali co se bude dít. Když se nějaký čas nic nedělo, vyslali dva průzkumníky aby zjistili stav situace na kótě X. Po potvrzení výskytu nepřátel jsme se vydali na přepad. V další zatáčce jsme zneškodnili hlídku a začali se přibližovat na dostřel ke kótě X.

Pak se strhla dlouhá přestřelka. Zaujali jsme pozice na dvou křídlech a probíjeli s pomalu kupředu. Ztráty byli na obou stranách, ale asi po hodině byla kóta X dobita. Sebrali jsme vlajku obránců a vydali se na stanoviště mrtvých.

CHYBA! Po té co nám Rosťa důrazně připomněl pravidla boje o kótu X (vlajka musí zůstat na místě a kóta X se musí hájit až do konce hrací doby.) Vydali jsme se zpět na kótu X, ale rozdělili jsme se a každý tým si šel na své stanoviště doplnit munici.

Když jsme se opět spojili s útokem U2 a došly ke kótě X, zjistili jsme, že je opět obsazena nepřáteli. Po další krátké přestřelce jsme zjistili, že je to jen útok U3. Kótu jsme hlídali až do setmění, ale jelikož věci na nocování jsme měli ve svém táboře, rozhodli jsme se vrátit na svá stanoviště.

Kolem třetí hodiny ranní někdo v naší blízkosti odpálil dýmovnici a dva šrapnely. Po krátkém zmatku jsme se přesunuli na předem určené náhradní stanoviště. Po rozednění jsme se posilnili jídlem a vydali se opět na kótu X. Asi o dvě hodiny později jsme se spojili s ostatními útoky. Zaujali jsme pozice poblíž kóty, která byla opět obsazena nepřítelem.

ÚTOK! Obrana poučena z předchozích nezdarů zaujala výhodnější pozice a kladla daleko tužší odpor. Když jsme byli poprvé odraženi, přeskupili jsme se a zvolili jinou taktiku. Dva členové útoku se oddělili a napadli obranu z opačné strany, kde byl sráz. Po urputném boji a třech mrtvých obráncích padl první z nich. Byl trefen přes plachtu v které byla díra jen na hlaveň zbraně (nevím jestli jsou takové překážky povoleny, ale asi ne). Jeho spolubojovník padl asi o pět vteřin později, ale vzal sebou dalšího obránce. Z protilehlé strany se přibližovala další malá skupinka. Po úspěšném průniku až téměř na kótu X, se strhla přestřelka, při které byl jeden z nás zasažen obráncem který se kryl za rozhodčím. Přes všechny nesnáze se nám podařilo kótu X dobít.

HURÁ! Díky dobré zpravodajské činnosti jedno z našich členů (Ludin) se nám podařilo odhalit počet obránců a směr ze kterého chtěli naposledy zaútočit a z posledních sil dobít kótu X zpět.

Hlášení Obrany

Boj o Kótu X proběhl v roce 2006 o víkendu 30. září a 1. října. Zálesáci vedení Jendou Šafránkem, společně a Armádou České Republiky a oddílem z Chrudimi bránili vršek u obce Kladno v okrese Chrudim (neplést s Kladnem v okrese Kladno :o)).

Už 29. září se do prostoru vydal průzkumný oddíl ve složení Tojny, Zajda, Nešpi (tedy má maličkost), strýček Zápeca a Miloš (převážně AČR) do cílového prostoru. Zaujali jsme stanoviště na kopci nad obcí Raná a vydali se na průzkum okolního terénu.

Druhý den jsme se měli setkat s kontaktem v obci Vojtěchov, kde si potom v obchodě mysleli,
že snad bude válka. Na kontakt jsme čekali dlouho a poté co jsme zjistili souřadnice Kóty jsme se společně s dorazivším Jendou a dalšími vydali na jih do Kladna. Rozdělili jsme si zbraně a střelivo a Zálesáci s Chrudimáky si vybudovali obranné valy, totiž natáhli plachty proti dešti a kuličkám na Kótě a náš průzkumný oddíl měl detašované pracoviště nedaleko od nich v cípu hustníka.

Při
průzkumných akcích jsme zjistili několik zajímavých poznatků, a to že maskáče vzor 95 skutečně maskují, jak nepříteli do hlavy valit dezinformace a také to, že automat střílí rychleji než poloautomat.

Při jednom z průzkumů jsme dostali vysílačkou echo, že Kóta byla dobyta. Z krátké
průzkumné akce, na kterou jsme si nebrali ani moc jídla a pití, se tak stal dlouhý a vysilující pochod, při kterém jsme pátrali po stanovišti nepřítele snad v okruhu několika světelných let.

Večer jsme se sešli se zbytky obránců na louce kousek od obce Dědová a z žízně a hladu nás osvobodil Tojny, který se odvažně nepříteli doslova pod nosem plížil se zásobami z našeho stanoviště nedaleko Kóty. Společně jsme se vydali dál a plánovali jsme noční přepad Kóty. Po cestě jsme narazili na stanoviště nepřítele a museli se odplížit a zvolit jinou trasu.

Při postupu ztemnělým lesem a při
přepadu Kóty jsme zužitkovali některé zkušenosti ze secvičení, jež se konalo 14 dní před Kótou z valné části za tmy. Na Kótu jsme vpadli v šípovité formaci, kdy ti vepředu s dvěma životy kryli ty, co už měli život jen jeden.

S prsty na spouštích se přivalila naše formace na Kótu, zjistili jsme
však, že nepřítel už tam není. Zaujali jsme tedy opět postavení na Kótě a s potěšením zjistili, že nepřítel nám tam nechal všechny zásoby i dýmovnice ke krytí případného ústupu.

Ač už jsme byli
za celý den docela utahaní, Tojny, Zajda a já jsme se vydali na noční rušivou akci k táboru nepřítele u Dědové. Akce spočívala hlavně v pyrotechnických efektech. Nevěřili byste jak rychle dokážou lidi zhasnout světlo ve stanu, které bylo vidět na stovky metrů, poté co se nedaleko nich ozve rána dělbuchu. Když nepřítel začal naši palbu do tmy opětovat, kryti mračnem dýmu jsme zamířili zpět ke Kótě.

Na hlídkách jsme se střídali až do pozdního ráno, kdy nám zvuk Jendova pípáku oznámil,
že některý z útočníků zakopl o vlasec a vytrhl jej a že se tedy něco děje. Kótu jsme bránili dlouho, ale nepřítel měl převahu jak početní tak v palebné síle a tak většina obránců přišla o život a někteří i o ten druhý, poslední.

Když nás, kteří jsme se mohli ještě zapojit do hry pustili ze
stanoviště vyřazených, setkali jsme se s přeživšími, kterým se povedlo dostat se z Kóty a naše malá skupinka se vydala k Dědové, hledat nepřátelskou vlajku. To se nám bohužel nepodařilo a tak jsme krátce před polednem, kdy měla hra skončit podnikli ještě poslední zoufalý pokus o útok na Kótu. Zablbli jsme si přitom s dýmovnicemi a nakonec všichni padli. Ač jsme nakonec byli poraženi, byla Kóta 2006 jednou z velmi povedených akcí.


Přidat komentář