Nepřihlášen
- fsockopen connect error: 111
Snížení ztrát
Máme zde na mysli snížení ztrát ve "vedlejších" oblastech, tedy těch, které přímo nesouvisejí s průtokem plynu a jeho efektivním využitím. Při každé činnosti dochází k určitým vedlejším ztrátám, které sice nepředstavují zásadní překážku, ale přesto snižují efektivitu daného procesu. U výstřelu paintballové zbraně jde především o ztráty vzniklé třením jednotlivých součástí a úniky plynu vlivem ne zcela dokonalého utěsnění určitých oblastí. Tyto ztráty lze specifickými úpravami podstatně snížit. U funkční, perfektně udržované zbraně to sice přinese jen celkem malý rozdíl, ale rozdíl tu přesto bude, tím spíš pak za méně ideálních podmínek, se kterými se běžně setkáváme v praxi. V případě PGP/ZGP jde především o leštění funkčních ploch ve ventilu, hlavni, úderníku a jeho uložení a o dokonalé utěsnění vnější části ventilu a závěru.
Lapování hlavně
Jde o zlepšení kvality povrchu funkčních ploch součástí, které povede ke snížení ztrát v mechanismu, takže zbraň bude za stejných podmínek fungovat o něco málo lépe. Vedlejším efektem bude i drobné zvýšení odolnosti takto upravených ploch vůči korozi (snížením drsosti se snížuje plocha v níž se mohou zachytávat nečistoty a také samotná plocha v níž koroze působí). Lapovat je nutné především hlaveň, všechny části ventilu, závěr, styčné plochy předpažbí, úderník a prostor kde se úderník pohybuje. Neuškodí ovšem prostě vyleštit a vylapovat všechno, co vám přijde pod ruku :-).
Zvláštní pozornost vyžaduje především hlaveň a ventil. Obě součásti jsou jemně vystružené, mosazné a tedy i velmi kvalitní. Ručním lapováním ale kvalitu jejich povrchu můžete přivést až na samou hranici současných technologických možností. Praktickým výsledkem pak bude malé zvýšení úsťové rychlosti (nárůst kolem 5-10 fps), které vás (až na trochu práce) nic nebude stát. Žádné velké ohromné zlepšení od toho ale nečekejte. Ne že by se to kroky nevyplatilo udělat, ale obecně se dá říct, že jde spíš o věci dělané pro vlastní dobrý pocit, než pro jejich skutečný přínos. Rozdíl pro výkonnost tu bez měřáku rychlosti nepostřehnete a bude každopádně extrémně záviset na právě používaném střelivu a na aktuální čistotě hlavně - znečištěná hlaveň může být lapována jak chce a nijak jí to nepomůže. Přitom právě lapování je často tou časově nejnáročnější úpravou.
Lapování je broušení volným brusivem. Vhodnými nástroji pro ruční lapování paintballových zbraní je kus čistého hadru, sada čištění na brokovnici, olej, lapovací pasta na mosaz a případně ještě jemná zubní pasta.
Blíže k lapování paintballových hlavní:
všechny hlavně paintballových zbraní jsou alespoň jemně vystružované, což pro ty méně technicky založené z nás znamená, že nepřesnosti v jejich geometrickém tvaru i rozměrech se pohybují v řádech setin milimetru... takže je vzhledem k nepřesnostem munice lze považovat za cekem nepodstatné. Na čem ale lze pracovat je kvalita jejich povrchu. Cestou jak ji jednoduše zlepšit je ruční lapování flexibilním / elastickým nástrojem. Lapování je broušení volným brusivem. Vhodnými nástroji pro ruční lapování paintballových zbraní je kus čistého hadru, sada čištění na brokovnici (nebo klasické tyčkové paintballové čistidlo), olej, lapovací pasta na hliník a mosaz (případně stačí i jemná zubní pasta - bez jakéhokoliv humoru).
Vhodná je ta nejjemnější lapovací pasta pro dokončovací leštění. Brusná zrna pasty se při lapování postupně otupují a pak tříští, takže postupem doby získáváte jemnější lapovací nástroj. Je ovšem nutné průběžně doplňovat olej (vhodný je libovolný řídký olej). Osobně to dělám tak, že přeložím pruh látky přes konec dřevěné tyčky z čištění na brokovnici, napatlám na něj olej a jemnou lapovací pastu (druh pro "dokončovací leštění hliníku a mosazy"), obtočím to kolem průměru té tyčky trošku po šroubovici a pak s tím v hlavni jezdím po nepravidelné šroubovici - přímočarý vratný + rotační pohyb dohromady. Dobré je dělat to celkem pomalu a venku, aby člověk nevířil a nedejchal ten mikroskopickej lapovací bordel a nezasíral okolí (sebe zasere tak jako tak). Pokud nebudete "šmidlat" vyloženě křivě, nebo nebudete nějakým záhadným perfekcionistickým způsobem s jednotlivými zrny brusné pasty jezdit ve stále stejných drahách, nemusíte mít strach že něco pokazíte. Úběr materiálu je tu minimální - dolů jde material v řádech setin milimetru, pryč jde vyloženě to co vyčnívá (mikroskopické nerovnosti) a se zlepšováním kvality povrchu se operace sama pomalu zpomaluje až do praktického zastavení.
Zvláštní pozornost vyžaduje především hlaveň a ventil. Obě součásti jsou jemně vystružené, mosazné a tedy i velmi kvalitní. Ručním lapováním ale kvalitu jejich povrchu můžete přivést až na samou hranici současných technologických možností. Praktickým výsledkem pak bude malé zvýšení úsťové rychlosti (nárůst kolem 5-10 fps), které vás (až na trochu práce) nic nebude stát. Žádné velké ohromné zlepšení od toho ale nečekejte. Ne že by se to kroky nevyplatilo udělat, ale obecně se dá říct, že jde spíš o věci dělané pro vlastní dobrý pocit, než pro jejich skutečný přínos. Rozdíl pro výkonnost tu bez měřáku rychlosti nepostřehnete a bude každopádně extrémně záviset na právě používaném střelivu a na aktuální čistotě hlavně - znečištěná hlaveň může být lapována jak chce a nijak jí to nepomůže. Přitom právě lapování je často tou časově nejnáročnější úpravou.
Lapování je broušení volným brusivem. Vhodnými nástroji pro ruční lapování paintballových zbraní je kus čistého hadru, sada čištění na brokovnici, olej, lapovací pasta na mosaz a případně ještě jemná zubní pasta.
Blíže k lapování paintballových hlavní:
všechny hlavně paintballových zbraní jsou alespoň jemně vystružované, což pro ty méně technicky založené z nás znamená, že nepřesnosti v jejich geometrickém tvaru i rozměrech se pohybují v řádech setin milimetru... takže je vzhledem k nepřesnostem munice lze považovat za cekem nepodstatné. Na čem ale lze pracovat je kvalita jejich povrchu. Cestou jak ji jednoduše zlepšit je ruční lapování flexibilním / elastickým nástrojem. Lapování je broušení volným brusivem. Vhodnými nástroji pro ruční lapování paintballových zbraní je kus čistého hadru, sada čištění na brokovnici (nebo klasické tyčkové paintballové čistidlo), olej, lapovací pasta na hliník a mosaz (případně stačí i jemná zubní pasta - bez jakéhokoliv humoru).
Vhodná je ta nejjemnější lapovací pasta pro dokončovací leštění. Brusná zrna pasty se při lapování postupně otupují a pak tříští, takže postupem doby získáváte jemnější lapovací nástroj. Je ovšem nutné průběžně doplňovat olej (vhodný je libovolný řídký olej). Osobně to dělám tak, že přeložím pruh látky přes konec dřevěné tyčky z čištění na brokovnici, napatlám na něj olej a jemnou lapovací pastu (druh pro "dokončovací leštění hliníku a mosazy"), obtočím to kolem průměru té tyčky trošku po šroubovici a pak s tím v hlavni jezdím po nepravidelné šroubovici - přímočarý vratný + rotační pohyb dohromady. Dobré je dělat to celkem pomalu a venku, aby člověk nevířil a nedejchal ten mikroskopickej lapovací bordel a nezasíral okolí (sebe zasere tak jako tak). Pokud nebudete "šmidlat" vyloženě křivě, nebo nebudete nějakým záhadným perfekcionistickým způsobem s jednotlivými zrny brusné pasty jezdit ve stále stejných drahách, nemusíte mít strach že něco pokazíte. Úběr materiálu je tu minimální - dolů jde material v řádech setin milimetru, pryč jde vyloženě to co vyčnívá (mikroskopické nerovnosti) a se zlepšováním kvality povrchu se operace sama pomalu zpomaluje až do praktického zastavení.
Přetěsnění závěru
Při výkonostním ladění se po provedení úprav pro zvýšení průtoku a zrychlení operace ventilu PGP typicky změní ve vysokotlakou zbraň - při výstřelu laděného PGP je do komory, oproti neladěnému, přepouštěno menší množství plynu, ale dochází k tomu daleko rychleji, takže výsledkem je vyšší tlak. To klade daleko větší nároky na utěsnění závěru, aby nedocházelo k významným ztrátám vlivem netěsnosti.
Závěr PGP je bohužel utěsněn dost primitivně, jediným jednoduchým o-kroužkem, který navíc ještě při nabíjení cestuje přes hrany nabíjecího otvoru a při tom se snadno poškodí, nehledě na to, že o-kroužek jako těsnícím prvek je vyhovující pro statické těsnění do tlaku max. 20 atmosfér, zatímco při výstřelu je namáhán dynamicky a u laděného exempláře pak může být v komoře na okamžik tlak klidně i přes 50 atmosfér. Vhodné je proto důkladně ošetřit přechodové hrany nabíjecího otvoru, těsnění periodicky kontrolovat a opotřebováné nebo poškozené pravidelně měnit.
Pokud se nebojíte větších, než takovýchto "kosmetických" úprav, pak nejlepší by bylo o-kroužek zcela vyměnit za Quadring (X-kroužek), který je schopen těsnit i do tlaku 60 atmosfér. Quadringy jsou ale bohužel prozatím docela raritou a k dispozici tak bývají pouze na objednávku, zpravidla nikoliv v kusovém množství a to ještě za nemalou cenu (ve velkosti která nás zajíma běžně 200 Kč/ks). Pokud toužíte po lepším těsnícím prvku, ale nemůžete nebo nechcete použít Quadring, je dobré nechat si alespoň na závěru zvětšit drážku pro o-kroužek a použít o-kroužek většího průměru (průřezu), který si s tlakem, namáháním i mechanickým poškozením dokáže poradit lépe. Zvláště vhodné je to u ZGP které mají na závěru o-kroužek s o 20% menším průřezem než je u PGP.
Dalším způsobem jak ještě více zlepšit utěsnění závěru je přepracování celé konstrukce úložných ploch těsnění, nahrazení jednoduché drážky utěsněním tzv. De Bangeovým plastickým systémem - metodou která se používá pro těsnění závěrů palných zbraní s beznábojnicovou municí (prozatím hlavně u těžkých dělostřeleckých zbraní, ale objevila se například i u jehlovky Chassepot). Tato metoda spočívá v umístnění plastického těsnění na oddělenou hřibovitou (podélný průřez tvaru T) přední část závěru, která při výstřelu působením tlaku uvnitř komory sama stlačuje plastické těsnění a tím ho vytlačuje proti stěnám komory, čímž ji lépe utěsňuje.
Závěr PGP je bohužel utěsněn dost primitivně, jediným jednoduchým o-kroužkem, který navíc ještě při nabíjení cestuje přes hrany nabíjecího otvoru a při tom se snadno poškodí, nehledě na to, že o-kroužek jako těsnícím prvek je vyhovující pro statické těsnění do tlaku max. 20 atmosfér, zatímco při výstřelu je namáhán dynamicky a u laděného exempláře pak může být v komoře na okamžik tlak klidně i přes 50 atmosfér. Vhodné je proto důkladně ošetřit přechodové hrany nabíjecího otvoru, těsnění periodicky kontrolovat a opotřebováné nebo poškozené pravidelně měnit.
Pokud se nebojíte větších, než takovýchto "kosmetických" úprav, pak nejlepší by bylo o-kroužek zcela vyměnit za Quadring (X-kroužek), který je schopen těsnit i do tlaku 60 atmosfér. Quadringy jsou ale bohužel prozatím docela raritou a k dispozici tak bývají pouze na objednávku, zpravidla nikoliv v kusovém množství a to ještě za nemalou cenu (ve velkosti která nás zajíma běžně 200 Kč/ks). Pokud toužíte po lepším těsnícím prvku, ale nemůžete nebo nechcete použít Quadring, je dobré nechat si alespoň na závěru zvětšit drážku pro o-kroužek a použít o-kroužek většího průměru (průřezu), který si s tlakem, namáháním i mechanickým poškozením dokáže poradit lépe. Zvláště vhodné je to u ZGP které mají na závěru o-kroužek s o 20% menším průřezem než je u PGP.
Dalším způsobem jak ještě více zlepšit utěsnění závěru je přepracování celé konstrukce úložných ploch těsnění, nahrazení jednoduché drážky utěsněním tzv. De Bangeovým plastickým systémem - metodou která se používá pro těsnění závěrů palných zbraní s beznábojnicovou municí (prozatím hlavně u těžkých dělostřeleckých zbraní, ale objevila se například i u jehlovky Chassepot). Tato metoda spočívá v umístnění plastického těsnění na oddělenou hřibovitou (podélný průřez tvaru T) přední část závěru, která při výstřelu působením tlaku uvnitř komory sama stlačuje plastické těsnění a tím ho vytlačuje proti stěnám komory, čímž ji lépe utěsňuje.
Zdroje:
- Nejsou žádné příspěvky k zobrazení.
Právě přítomno: 36 hostů a žádný člen
