PGP je původní americká klasika z poloviny 80-tých let od firmy Sheridan - paintballová zbraň která stála u počátcích paintballu nejen u nás (ovšem ne náhodou se v ČR objevila jako vůbec první). ZGP-94 je její mírně upravenou kopií, kterou začala vyrábět naše Zbrojovka Brno v roce 1994. Osobně jsem celkem dlouho hrál jak s PGP tak se ZGP, chvilku jsem měl ve větší oblibě tu a chvilku zas tu. PGP byla první paintballová zbraň kterou jsem držel v ruce, ZGP zas první, kterou jsem vlastnil. Obě dnes do detailů znám tak dobře, jako jen málo jiných lidí. Pokud tedy chcete vědět v čem se obě zbraně od sebe liší a v čem je která lepší, nejspíš čtete ten správný článek...

 

Vnější, nejnápadnější rozdíly - rukojeť a zádka komory 12g bombičky

U obou zbraní je na první pohled zřetelný rozdíl v jiných rukojetích a v délce uzávěru komory na bombičku CO2.

Prodloužená zádka komory ZGP má tu nespornou výhodu, že usnadňuje rozšroubování silně utaženého závitu (které bývá u PGP často doslova k vzteku) a také spolehlivě brání sklouznutí prstů z předpažbí před ústí zbraně, například při rychlopalbě. Dlouhá zádka ZGP má ovšem i svá negativa, daná především tím, že její délka je až zbytečně velká - zádka narušuje konturu zbraně a zvyšuje její délku. To může trochu vadit ve stísněném prostoru a především při pádu na tvrdý povrch, kdy se zbraň může poškodit (v atypickém závitu) i tehdy, kde by PGP přežila bez úhony. Pokud zkrátka jde o délku uzávěru, osobně bych preferoval něco mezi - optimální by byla vyčnívající část zádky ZGP zkrácená tak zhruba na polovinu, kdy ji ještě spolehlivě funguje jako "zařážka" a lze ji i pohodlně rozšrouboba po obejmoutí palcem a ukazováčkem, ale kde tak drasticky nevyčnívá pře konec zásobníku a ústí hlavně. U ZGP je samozřejmě velmi snadné zádku na tuto délku zkrátit, ale u PGP vám na druhou stranu také nic nebrání nechat si tu stávající délkově něčím nastavit.

Rukojeť ZGP s vybráním pro prsty sice "opticky" líp padne do ruky, ale její tvar nemusí všem vyhovovat. Pažbičky PGP sice možná až tak dobře nevypadají a některým lidem neposkytnou ten pravý "luxusní úchop", ale jejich jednoduchý tvar nikoho neurazí a lze je případně daleko snáz upravit (rozšíření, výměna střenek). Rukojeť PGP jednoduchého tvaru ala Colt 1911 je dle mého názoru "čitelnější" a vhodnější pro správný, hluboký "pistolový" úchop. ZGP je naopak vhodné pouze pro nízký "revolverový" úchop a zvyknout si na ně chce místy docela dost praxe. Je třeba ovšem říct, že nejde o nikterak zásadní nedostatek - částečně jde o otázku zvyku a částečně to lze zcela vyřešit idividuální úpravou.

Střenky ZGP z lakovaného dřeva od firmy Kinsky zasluhují pochvalu. Mají sice některé problematické "anatomické" výstupky, ale těch se můžete snadno zbavit. Jsou sice náchylnější na nečistoty a odřeniny, než plastové pažbičky PGP, ale ty zas tu a tam praskají (plastové střenky PGP lze ovšem lepit obyčejným vteřinovým lepidlem aniž by prasklina byla vidět a škody na těch dřevěných zas můžete z větší části zahladit citlivým zabrušováním a leštěním). Výhodou pažbiček ZGP je, že díky svému tvaru nahoře dokonale přiléhajícímu ke "spodní trubce" podstatně zvyšují odolnost spojení těla zbraně na rámu rukojeti, jsou dokonale zajištěny oproti pootočení a svou tloušťkou a tvarem vepředu také přirozeně kryjí spoušťovou pojistku, která zpoza nich tolik nevyčnívá (takže se vám u nich narozdíl od PGP nemůže stát, že si uprostřed boje neúmyslně zbraň zajistíte při jejím rychlém přehazování z pravé ruky do levé, např. při "práci" za krytem). Problém s pootáčením střenek na PGP sice může spolehlivě vyřešit obyčejná izolační páska (nejlépe černá elektrikářská, která perfektně drží a nehyzdí vzhled zbraně), ale zvýšit pevnost spoje těla a rámu na úroveň ZGP lze jen kompletní výměnou střenek za zcela nové.


Rozdíly ve zpracování

ZGP je celkově o něco robusnější a asi o 200 gramů těžší (mohou za to především silnější stěny litinového rámu rukojeti, daleko mohutnější střenky a použití těžší automatové mosazy s malou přímeší olova). V klíčových místech je vyrobena s očividně menšími výrobními tolerancemi. To vše lze hodnotit jako výhodu i jako nevýhodu, v závislosti na úhlu pohledu. Pro některé lidi musí "pořádná pistole" vážit alespoň kilo třicet, jiní naopak mají rádi lehčí zbraně. Těsnější uložení závěru je u dobře udržované zbraně lepší pro funkci, ale zbraň je zas díky němu náchylnější k vydírání po vniknutí drobných a tvrdých nečistot (jemný písek, nebo cihelný prach při hře v budovách) a vyžaduje pečlivější údržbu. Předpažbí je u ZGP na těle zbraně často (hlavně u prvních výrobních sérií) nasazeno se zbytečně velkým přesahem, takže podstatně zvyšuje odpory při natahování. Trocha práce s pilníkem a brouskem ovšem dokáže tyto vůle dostat na správnou hodnotu a vaše ZGP pak v tomto ohledu může být mnohem lepší než PGP, kde jsou vůle z výroby až příliš velké a vlivem dlouholetého používání se často ještě o něco zvýšily.

"Povrchová úprava" u starých PGP sice už většinou nevypadá kdovíjak atraktivně, ale její odolnost je léty prověřená. Černě lakovaná ZGP sice vypadají jako nová daleko atraktivněji (snad až na již zmíněnou dlouhou zádku), ale postupem času víc "stárnou", jak se jejich pažbičky odírají a lak na exponovaných místech viditelně odprýskává. V zásadě ale jde jen o kosmetické vady bez jakéhokoliv podstatnějšího vlivu na funkčnost - obě zbraně za normálních okolností prakticky nekorodují a původní povrchovou úpravu lze případně zcela odstranit a znovu obnovit.

Celek tří trubek je u obou zbraní téměř identický, ale některé rozměry se drobně liší, pravděpodobně z důvodu zaokrohlení při převodu z palcových na metrické jednotky. Závěr zbraně tak například není zaměnitelný i přes shodnou konstrukci. V trubce která tvoří hlaveň u ZGP také chybí v zadní části výřezy, které u PGP sloužily k vytočení závěru na stranu, vytlačení čepu a vyjmutí závěru bez nutnosti demontovat nejprve zádku spodní trubky. ZGP má výřezy pouze ve spodní trubce kde slouží výhradně k vizuální kontrole napnutého nebo uvolněného úderníku (výřez ne vnější ploše zádky sloužící k opětovné montáži vyjmutého závěru zůstal u ZGP paradoxně zachován).

Hlaveň má u obou stejnou délku i vnitřní průměr, jakost vnitřní plochy závisí především na stavu konkrétního exempláře. U obou jsou z kvalitní, jemně vystružované mosazy a je dobré je dodatečně ručně vylapovat, což v obou případech jejich kvalitu zlepší na stejnou, o dost lepší úroveň (aniž by se to ovšem nějak radikálně projevilo na již tak dobré kvalitě střelby). Přepouštěcí otvor z ventilu do komory má u obou identickou polohu i průměr.

Závěr je obdobné konstrukce, byť není zaměnitelný, neboť některé rozměry se drobně liší (změny pravděpodobně vznikly zaokrouhlování při převodu dokumentace z palcových na metrické míry). Při podrobnějším porovnávání pak odhalíme jedinou, z hlediska funkce podstatnou a nutno říci že negativní změnu u ZGP: je jí použití o-kroužku s o 20% menším průřezem u oproti PGP (šířka drážky 2.4mm proti 3mm). O-kroužky většího průměru (průřezu), si přitom dokáží lépe poradit s tlakem, namáháním i mechanickým poškozením. Dalo by se jistě argumentovat tím, že když to z hlediska výkonosti sériových kusů nezpůsobuje viditelné rozdíly (a to skutečně nezpůsobuje), je to vlastně jedno. Ale právě o-kroužek na závěru je jednou ze součástí která u PGP/ZGP nejvíce podléhá opotřebení a poškozené těsnění pak už znatelné (lépe řečeno měřitelné) rozdíly způsobuje. Nakolik velkou to v praxi hraje roli je sporné, ale faktem je, že jsem mohl vidět několik ZGP s daleko hůře zhuntovaným těsněním než jsem kdy viděl u PGP. I v tomto případě ovšem lze rozdíly mezi oběma zbraněmi velmi jednoduše odstranit a úpravu v této části si popravdě zaslouží obě.

Pokud rozebereme dlouhou zádku bombičky u ZGP, zjistíme že je vybavena jednoduchým axiálním kuličkovým ložiskem. To je sice elegantní, ale také poněkud zbytečně komplykované řešení. Jeho jedinou praktickou hodnotou je to, že se tím zcela eliminuje postupné pomalé povolování šroubu spojující dvě hlavní části zádky ke kterému ve velmi omezené míře u PGP dochází při jeho dlouhodobém používání. Zádka s ložiskem má na druhou stranu daleko větší počet částí a je daleko citlivější vůči nečistotám a je tedy o něco náročnější na údržbu. V praxi ovšem nakonec ani jedno provedení nepředstavuje nějaký závažnější problém a nakonec jsou si vpodstatě zcela rovnocenné.

Obdobně problematickým vylepšením ZGP je jednoduchý vnitřní "regulátor úsťové rychlosti", který PGP postrádá. Jde vpodstatě jen o stavitelný šroub rozpírající pružinu úderníku dávkovacího ventilu, což vám umožňuje snadno měnit sílu jíž bude úderník dopadat na jehlu na čemž je závislé množství plynu které bude ventilem při každém výstřelu do zbraně přepuštěno. Základní námitkou proti tomuto dílu je skutečnost, že u těchto zbraní nepatří změna rychlosti mezi příliš časté úkony a tak jako tak jsou zde jakékoliv její efektivní změny omezené celkovou konstrukcí. Tento šroub je také dostupný jen po částečném rozebrání zbraně a navíc existují i jisté pochybnosti o jeho schopnosti držet si stále stejné nastavení v průběhu používání. Obdobná regulace má proto význam prakticky jen pro usnadnění ladění, kdy k ní dochází společně s úpravou dalších částí a kdy se pro ni zas hodí daleko propracovanější, externě ovládaný regulátor, který lze snadno vytvořit k oběma zbraním. Nebo lze podobným způsobem úsťovou rychlost jen o trochu komplykovaněji měnit i bez podobných udělátek, jednoduchým zkracováním, nebo naopak podkládáním pružiny, kde si navíc můžete být jisti tím, že se nastavené parametry nezmění například náhodným povolením šroubu při údržbě. Tento regulační šroub ZGP zkrátka podle mého mínění není oproti PGP žádnou podstatnou výhodou, ovšem pokud vám nevyhovuje, vždycky ho lze velmi jednoduše vyjmout a nahradit podložkami, takže ani nepřekáží.

Pro výkonost obou zbraní jsou nejdůležitější další odlišnosti související s dávkovacím ventilem, které většině uživatelů zůstávají utajeny... a které lze ale nakonec víceméně také bagatelizovat. Ventily obou zbraní fungují na zcela stejném principu a jejich části jsou si podobné, ale v detailech se liší. Na ZGP jsou ve střední části komory ventilu ZGP pro o-kroužky drážky, zatímco u PGP zde pro ně naleznete jen jednoduchá pětačtyřiceti stupňová sražení. Těleso ventilu ZGP se proto o něco snáze montuje do zbraně a jeho o-kroužky nejsou po montáži tolik trvale staticky namáhány (což ovšem hraje nějakou roli pouze při časté montáži a demontáži ventilu). Perforační hrot jehly ventilu ZGP má trojhranný, zužující se průřez, který by měl být výhodnější z hlediska tření dílu (a snad i proudění plynu) a mimo to je i lépe povrchově zpracován než jednoduchý hrot jehly u PGP. Praktický rozdíl je ovšem zanedbatelný. Samotné jehly ventilu se u obou zbraní liší i v dalších detailech, ale v zásadě jsou si rovnocenné. Jak u PGPZGP je standartní jehlu vhodné nahradit novou jehlou ve stylu Palmrovy "Typhoon" jehly, která má zúženou střed ní část dříku.