Úprava spouště - zkrácení chodu a snížení odporu

 

Spoušť v mechanické rukojeti běžných Spyderů není vyloženě hrozná, ale také to ani není žádná sláva. Spoušť má velmi dlouhý chod, ale když zbraň natáhnete a budete jí pomalu, citlivě posouvat, zjistíte, že tu je spousta "volných prostorů" a k samotnému spuštění dochází jen v relativně malé oblasti mezi druhou a třetí třetinou její dráhy. To není právě ideální uspořádání, alespoň tedy ne pro rychlou instinktivní střelbu která je v paintballu často třeba. Pokud chcete spoušt s malým odporem a krátkým chodem, nemusíte si ale na Spydera kupovat drahou a choulostivou elektronickou rukojeť. Několika snadnými zásahy lze spoušť ve standartních mechanických rukojetích levnějších Spyderů změnit na daleko kratší a lehčí, která nepotřebuje baterky ani palebné módy (3-ranné dávky, full-auto), protože jakoukoliv skutečně potřebnou a užitečnou kadenci si s ní budete schopni jednoduše umačkat (maximální dosažitelná kadence tím kterým uživatelem se po provedení níže popsaných úprav typicky zvýší asi na dvojnásobek).

Kýženého výsledku lze dosáhnout různými způsoby. Popíšu ten, který přinese drastické zlepšení, vyniká snadností realizace pro člověka s omezeným vybavením a veškeré úpravy jsou přitom vratné. Chod spouště jím lze z původních cca. 13mm snadno zkrátit asi na 3,5mm a odpor snížit zhruba na polovinu. Díky možnosti vrátit spoušť do původního stavu budete moci v budoucnu přejít ke složitějším, nevratným metodám, kterými lze chod spouště zkrátit i pod milimetr a odpor ještě o něco málo snížit. Jak tedy na to?

1. Nejprve vyjmeme všechny součásti se kterými budeme mít co do činění: v rámu rukojeti jsou (vedle pojistky) čtyři čepy které souvisejí se spouští: úplně vzadu je čep pružiny přerušovače, před ním je čep přenosové páky (přerušovače), v předu trochu pod ním je čep plnící funkci jejího dorazu a ještě před ním je čep na němž se pohybuje samotný jazýček spouště (ten zpravidla mívá větší průměr než dva předešlé). Začněte tím, že na stranu jejich rýhování z rukojeti vhodným kolíkem vyťukněte všechny čepy vyjma posledního za který je zaháknuta pružina přerušovače. Poté z rámu vyjměte všechny uvolněné součásti - jazýček spouště, přerušovač a jejich pružiny.


Rozborku začneme tím, že tři čepy  vyťukneme na stranu jejich rýhování

2. Průměr čepu který působí jako doraz přerušovače je uprostřed vhodné rozšířit tak, aby jste přerušovač při spouštění nemuseli pokaždé zbytečně odtlačovat víc než je nutné (a zachovali tak jeho funkci i při drastickém zkrácení dráhy spouště). Nejjednodušší je na něj při opětovné montáži navléknout nějakou trubičku vhodné velikosti. Lze použít například kousek hadičky Macroline (vyrobena z Nylonu), která se v paintballu používá k rozvodům hnacího plynu po zbrani, například pro bottom line.

3. Pokud chcete snížit odpor spouště, původní (vratnou) pružinku jazýčku spouště buď vyměňte za slabší, nebo ji zkraťte zhruba o 1/5 délky. Osobně si ale myslím, že síla originální pružinky je přijatelná - důležitější než snižovat za každou cenu sílu nutnou ke spuštění je zkrátit dráhu spouště a zvýšit hladkost mechanismu. Pokud jste jiného názoru, doporučuji si raději pořídit novou, slabší pružinku, ale pokud chcete zkracovat originální, dělejte to postupně, po max. 1/2 závitu a celkem ne o více než jeden a půl závitu.

4. Aby jste odstranily zbytečně velký propad spouště po překonání bodu kdy dochází k výstřelu, při montáži navlékněte do vratné pružinky jazýčku spouště doraz o délce zhruba 7,5mm. Jako polotovaru je možné použít ocelového, hliníkového a dokonce i plastového nebo dřevěného válečku o průměru cca. 4mm a délky 8mm (velmi dobrým polotovarem je nerezový kolík těchto rozměrů, k dostání v prodejnách se spojovacím materiálem). Úplně nejlepší je ale použít samostatně zakoupený imbus klíč č.4 - je celkem levný, dostupný a má vhodnější průřez, jak pro funkci dorazu, tak pro upínání při úpravách (v této velikosti se s šestihranem daleko snáze pracuje než s válcovým polotovarem)... je ovšem také zpravidla vyroben z velmi kvalitního materiálu, takže se připravte na poněkud obtížnější dělení.

5. Dlouhé namáčknutí a zbytečný pohyb spouště směrem dopředu omezte přilepením malé podložky na horní páku samotné spouště, nebo na výstupek ozubu který se nachází pod ní, případně na odpovídající místa na rámu. Lze použít například tenký duralový plíšek, nebo napájenou vrstvu cílu, ale stačí i samotná, postupně nanášená silnější vrstva vteřinového lepidla, protože síly které zde působí nejsou nijak velké (před lepením nebo pájením zde ale samozřejmě nezapoměňte nejprve odbrousit vrstvu laku).

ilustrační sestava částí upraveného  spoušťového mechanismu

Bude třeba "chvilky" experimentování s různou velikostí různých "podložek", aby jste dosáhly optimální kombinace, tak aby spoušť spolehlivě plnila svou funkci, tedy aby spouštěla, přerušovač i spoušťová pojistka zůstaly funkční a přitom spoušť neměla zbytečně velký odpor ani chod. Upozorňuji že zbraň je při provádění těchto změn třeba testovat nejen na sucho, ale i pod tlakem, neboť jedině tak lze skutečně ověřit správnou funkci přerušovače. Obecně to není to nic složitého, ale obrňte se trpělivostí, protože to také není práce při které by bylo dobré spěchat - desetina milimetru tu na koncovém rozměru představuje opravdu velký rozdíl (a nezřídkakdy nutnost vyrábět tu či onu "podložku" znova od začátku).

Pokud vám nevyhovuje tvar lučíku spouště - která je u levnějších Spyderů dnes nejčastěji dvouprstá, s "estetickým" vybráním pro prsty uprostřed - můžete ji, když už ji máte venku, jednoduše upravit odbrušováním (a poté případným nalepením nového materiálu). Doporučuji jednoduše zbrousit výstupek mezi prsty do roviny. Pokud nemáte v oblibě dvouprsté spouště jako takové, obdobnou metodou lze spoušť jednoduše zkrátit na jednoprstou (zde je vhodné původní výstupek mezi prsty naopak využít).

Na závěr všechny funkční plochy spoušťového ústrojí (tedy všechny čepy a otvory v kovových dílech pro ně, zadní část přerušovače, ocelovou přenosovou vložku jazýčku spouště, záchytný zub úderníku) důkladně vylapujte, promažte olejem a proveďte opětovnou montáž. Později po zaběhání vše znovu rozeberte, vylapujte, promažte, zkompletujte a proveďte druhé zaběhání.


ilustrační sestava částí spoušťového mechanismu  na příslušném místě rámu rukojeti

Pokud vám nestačí tato jednoduchá, vratná metoda jíž lze zkrátit chod spouště asi na 3,5mm, musíte se pustit cestou odbrušování styčných ploch - odbrušováním horní hrany přerušovače zkracujete chod spouště a posunujete bod spuštění z hlediska spouště dopředu. Zbrušováním dosedací plochy oka pro pružinky na přerušovači lze docílit částečného posunu zpět. Zbrušováním dolní-přední, přechodové hrany a zubu na spoušti zlepšujete funkci přerušovače a zároveň bod spouštění posunuje lehce dozadu. Je třeba dosáhnout té správné rovnováhy, což může být celkem obtížné. Případné vzniklé chyby vzhledem k charakteru úprav nelze vždy napravit, ale pokud se nepouštíte do radikálních úprav, postupujete pomalu a trpělivě, dobře rozumíte celém mechanismu spouště, lze se ve všech krocích částečně vrátit zpět když se začnou objevovat problémy. Tímto způsobem lze celkem bez problémů dosáhnout opravdu bodové spouště, kdy největším problémem pro realizaci jsou výrobní vůle v uložení úderníku. Dodal bych, že odbrušování styčných ploch je ve skutečnosti velmi efektivní metodou, jíž bych já osobně dal přednost ve všech případech, ovšem není prostě úplně "blbuvzdorná"...

spoušt laděná do extrému metodou odbrušování

Zdroje: http://www.pgp.mysteria.cz

Přidat komentář