Topografie
Určení světových stran
Slunce - ráno je slunce přibližně na východě, v poledne na jihu a večer na západě.
Slunce a hodinky - ČR prochází 15. poledník, nad nímž je slunce v zimě v poledne a v létě ve 13:00 hod (posunutý letní čas). V tuto dobu je slunce na jihu. O každou hodinu dříve je o 15° východněji nebo o každou hodinu později o 15° západněji. Pomocí hodinek, kdy se malou ručičkou namíří ke slunci a rozpůlí se úhel mezí ní a dvanáctkou (jedničkou pokud platí letní čas), se určí směr jih. Lze použít mezi od 6:00 hod. do 18:00 hod.
Měsíc - vychází-li měsíc před západem slunce, je jeho osvětlená strana na západě. Pokud vychází po západu slunce, je jeho osvětlená strana na východě. Když měsíc vychází současně se západem slunce, je v úplňku a jeho poloha na obloze je na východě v 18:00 hod, na jihu v 24.00 hod a na západě v 6:00 hod.
Měsíc a hodinky - tato metoda se používá jen když je měsíc v úplňku. Malá ručička se namíří na měsíc a rozpůlením úhlu mezi ní a dvanáctkou se určí směr jih. Používá se od 18:00 hod. do 6.00 hod. (pozor na letní čas).
Hvězdy - v prodloužení zadních hvězd Velkého vozu se nachází koncová hvězda Malého vozu Polárka, která není nikdy vzdálena více než 1° od severního světového pólu. Velmi blízko severnímu pólu je také souhvězdí Kasiopea, které má tvar písmene W.
Stín - zaražte do země rovnou tyč, větev nebo podobný předmět a označte vrchol stínu značkou. Po uplynutí cca 15 min, označte novou polohu vrcholu stínu. Protněte obě značky přímkou a dostanete spojnici východ - západ. Kolmo na tuto spojnici vyznačte další přímku, ta tvoří spojnici sever - jih. Pokud se postavíte za tyč a vrhaný stín je před vámi, potom platí, že vlevo je západ, vpravo východ (slunce se pohybuje z východu na západ, vrchol stínu se pohybuje opačným směrem), sever je před vámi a jih za vámi.
Mapa - pokud lze určit na mapě místo vlastní pozice a zároveň další výrazné místo v terénu je možné natočit mapu tak, aby spojnice obou míst v mapě souhlasila se spojnicí ve skutečnosti. Svislý okraj mapy určuje severojižní směr.
Práce s mapou a buzolou
Zorientování mapy na sever. Kotouč na buzole se natočí tak, aby značka severu na něm vyznačená byla v zákrytu s vyznačenou podélnou linií buzoly. Buzola se položí na mapu tak, aby značka severu na kotouči ukazovala na horní okraj mapy a podélný okraj buzoly byl rovnoběžný s poledníky (kilometrovou sítí). S mapou se pomalu otáčí, až se střelka ukazující na sever dostane do zákrytu se značkou severu na otočném kotouči. V tento okamžik míří střelka k hornímu okraji mapy (mapový sever) a mapa je zorientovaná na sever.
Určení azimutu v terénu. Azimut je úhel, který svírá určitý směr (pochodová osa, směr k pozorovanému objektu, směr pohybu apod.) od směru severního. Měří se po směru pohybu hodinových ručiček, tj. od severu k východu. Buzola se nasměruje podélnou osou (bývá označena šipkou) k vybranému objektu v terénu. Při nasměrované buzole se otáčí kotoučem až se střelka ocitne v zákrytu se značkou severu. Hodnotu azimutu ve stupních lze přečíst na stupnici kotouče v podélné ose buzoly.
Zjištění azimutu na mapě. Používáme při plánování cesty. Buzolu položíme na mapu tak, aby podélný okraj buzoly protínal výchozí bod s cílovým bodem. Mapa nemusí být zorientovaná. Kotouč na buzole se natočí tak, aby rysky uvnitř byly rovnoběžné s poledníky (kilometrovou sítí) a značka na kotouči označující sever mířila k hornímu okraji mapy. Hodnotu azimutu ve stupních lze přečíst na stupnici kotouče v podélné ose buzoly.
Pochod podle azimutu. Zaměřenou buzolou (otočným kotoučem nehýbat!) v ruce otáčet tak dlouho, až se střelka dostane do zákrytu se značkou severu na otočném kotouči. V tuto chvíli ukazuje podélná osa buzoly (šipka) směrem k cíli. V určeném směru zvolit dílčí cíl (výrazný objekt v terénu) a dojít k němu. Poté určit další dílčí cíl a tak dále až do cílového místa. Při nízké viditelnosti (mlha, tma apod.) lze držet zaměřenou buzolu v ruce a pochodovat ve směru šipky. Při tom je nutné dbát na neustálé udržování střelky v zákrytu se značkou severu.
Zjištění vlastního stanoviště v terénu. Zorientovat mapu. V terénu zvolit orientační bod a zaměřit jeho azimut. Zaměřenou buzolu položit na mapu tak, aby značka severu na kotouči buzoly směřovala na horní okraj mapy, rysky uvnitř kotouče byly rovnoběžné s poledníky a podélný okraj buzoly protínal zaměřený orientační bod. V tento okamžik do mapy podél okraje buzoly narýsovat přímku. Uvedený postup opakovat minimálně ještě s jedním orientačním bodem. Vlastní stanoviště se nachází v průsečíku přímek.
Magnetická deklinace je vodorovný úhel mezi zeměpisným a magnetickým pólem. Tato odchylka je způsobena tím, že zeměpisný a magnetický pól nejsou totožné. Střelka buzoly tedy neukazuje na skutečný sever ale na magnetický sever. Hodnota deklinace může být různá vzhledem k pozici na zemi. Obecně platí, že čím je pozice blíže k pólu, tím se hodnota deklinace zvyšuje. Deklinace může mít kladné (východ) nebo záporné (západ) hodnoty podle toho kterým směrem se střelka buzoly vychyluje. Při zaměřování azimutu je potřeba s hodnotou deklinace počítat nebo ji přímo nastavit na pomocné stupnici na kotouči busoly. V podmínkách ČR je deklinace cca 5° a při krátkých pochodech není nutné hodnotu deklinace zohlednit při plánování trasy.
Poledníková konvergence je vodorovný úhel mezi zeměpisným poledníkem daného bodu a svislou kilometrovou čarou. Je to způsobeno tím, že kilometrová síť na mapě není zcela rovnoběžná s poledníky a rovnoběžkami. Pokud se odchyluje na východ dosahuje kladných hodnot, při odchylování na západ záporných hodnot. Hodnota konvergence je však minimální a není nutné ji při plánování zohlednit.
Měřítko mapy je na mapě vždy uvedeno a je znázorněno číselně i graficky. Při výpočtu vzdálenosti se musí počítat vždy se stejnými jednotkami. To znamená, že pokud máme mapu v měřítku 1:50000 a na mapě změříme vzdálenost 3 cm, ve skutečnosti měří úsek 150000 cm, tj. 1, 5 km.
Sklon terénu lze z mapy určit sklonovým měřítkem a zjistit tak výškový profil plánovaného pochodu. Je potřeba změřit vzdálenost mezi dvěmi sousedními vrstevnicemi ve směru pochodu. Změřená vzdálenost se pomocí sklonového měřítka převede na odpovídající úhel sklonu. Při převodu je důležité počítat s měřítkem mapy.
Plánování trasy. Plán trasy se může zakreslit přímo do mapy nebo na pauzovací papír. Plán by měl obsahovat výchozí a cílový bod, a trasa (pochodová osa) by měla být rozdělena na jednotlivé úseky s dílčími cíli. Každý úsek byl měl mít změřený azimut, vypočítanou vzdálenost (cca 2/3 počtu metrů odpovídá počtu dvojkroků) a odhadovaný čas na překonání úseku. Lze také doplnit informaci o sklonu terénu.
