Bojová střelba - taktika a bojové chování
Vlastní krytí je jedním ze základních požadavků. Pokud to situace dovoluje, kryjeme se za překážkou a hledáme příležitost k mířené ráně. Jinak v bojové situaci ihned padneme k zemi, kde skýtáme menší cíl. Snažíme se dále měnit místo (např. převalováním), abychom poskytovali cíl co nejkratší dobu.
Kvůli účinku a jistotě zásahu střílíme vždy sérii dvou ran. Zbraň musí střelec dokonale ovládat, umět ji i ve tmě nabíjet. Je životu nebezpečné zapomenout natáhnout závěr, odjistit, nedorazit zásobník (u Milsigu zvláš´t) - což jsou nejčastější chyby v boji. Součástí bojového chování musí být důvěra ve vlastní schopnosti a zbraň, založená na intenzivním a tvrdém výcviku ze všech poloh na stabilní i pohyblivé cíle.
Střelec v bojové situaci nesmí propadnout panice, musí střílet rychleji a přesněji než protivník. Nerozhodnost a opožděná reakce může znamenat ztrátu nebo ohrožení vlastního života, či ohrožení dalších osob.
Vítězí ten, kdo je rychlejší, rozhodnější a lépe vycvičen.
.
Letmý výstřel z úrovně pasu
Instinktivní míření se provádí celým tělem a střelec se proto musí postavit proti cíli vždy osou svého těla. Do této pomyslné osy procházející středem těla, mezi oběma otevřenýma očima a směřující na cíl je potřeba umístit i ruku (nebo obě) se zbraní. Ruka je pokrčená, předloktí rovnoběžně se zemí, záměrná jde od pupku přes hlaveň na cíl. Za těchto podmínek, kdy je zajištěna koordinace těla, očí a zbraně do jedné osy směřující na cíl, bude v této ose při správném odpálení rány (bez strhnutí) i zásah na cíli. Při změně cíle vlevo nebo vpravo, se musí otáčet celé tělo pomocí nohou proti cíli, aby mohly být i v těchto případech dodrženy výše uvedené zásady. Střelbu z výše pasu je možno provádět jednou rukou nebo obouruč, což je výhodnější. Při držení zbraně obouruč je střelba mnohem jistější, držení zbraně pevnější a podmínka umístění zbraně na střed těla je snáze dodržena.
Letmý výstřel z úrovně očí
Střelec po objevení cíle zaujme útočný postoj podobným způsobem jako při střelbě od pasu tak, aby byla opět zajištěna koordinace těla, očí a zbraně do jedné osy směřující na cíl. Zbraň se však při tomto způsobu střelby po vytažení z pouzdra zvedne až do výše očí (úrovně očí), ruka je v konečné fázi napjata v lokti. Cílová linie jde od kořene nosu, přes nataženou paži a zbraň k cíli. Kam se střelec dívá, bude mířit i jeho zbraň. Jakmile se zbraň ocitne mezi oběma očima, vystřelí střelec dvě rány rychle za sebou, aniž by použil mířidel. Celý tento pohyb opět provede tak, že zbraní ukáže na cíl jako ukazovákem. To, že zbraň je prodloužením ukazováku namířeným na správný směr, je typické pro všechny druhy instinktivní střelby.
Při změně cíle je nutno změnit opět celý postoj. Při této metodě střílíme buď jednou rukou nebo obouruč, což je opět výhodnější.Střelba obouruč je považována za nejoptimálnější způsob instinktivní střelby bez použití mířidel. Od tohoto způsoby střelby z výše očí pak lze velmi snadno přejít k mířené střelbě za použitím mířidel v případě, že je na střelbu dost času a světla.
Zásady chování při ohrožení střelnou zbraní na krátkou vzdálenost do 15 m
*Při ohrožení je nejvýhodnější poklesnout do podřepu nebo padnout na zem a poskytovat tak protivníkovi co nejmenší cíl.
*V okamžiku ohrožení střelnou zbraní musíme okamžitě reagovat úskokem, poklesnutím do podřepu, padnutím na zem se současným tasením vlastní zbraně a střelbou na protivníka.
*Naše reakce musí být okamžitá, naprosto automatická. Nesmíme propadnout panice, zaváhat, protože každá vteřina zaváhání může znamenat ohrožení vlastního života. Přežije ten, kdo neudělá chybu a je rychlejší.
*Okamžitě tasit vlastní zbraň a opětovat střelbu. Protivník je ohrožen naší střelbou, znemožňujeme mu klidné zamíření a nutíme ho ke krytí. Pokud jsme na zemi, převalujeme se do stran za současné střelby. Zbraň přitom držíme oběma rukama. Při neočekávaném střetnutí s ozbrojeným pachatelem na krátkou vzdálenost do 15 m je nejúčinnější instinktivní střelba.
*Nikdy neutíkat směrem od střílejícího protivníka (stáváme se tak snadným cílem).
Zásady chování při ohrožení střelnou zbraní na větší vzdálenost 15 - 50 m
*Při ohrožení střelnou zbraní nebo po neočekávaném výstřelu na svoji osobu je opět nejvýhodnější padnout ihned k zemi na břicho. Účelem je poskytovat útočníkovi co nejmenší cíl po co nejkratší dobu.
*Zjistit odkud bylo vystřeleno a co nejrychleji hledat vhodný úkryt.
*Při hledání úkrytu neběžet nikdy přímo proti útočníkovi nebo od něho. To by mu usnadňovalo střelbu, protože v takovém případě pro další účinnou upravuje pouze výšku zamíření ve stejném směru. Utíkáme pokud možno vždy do stran, vlevo nebo vpravo. Útočník pak má zamíření ztíženo, musí ho měnit do stran, počítat s předsazením a střílí na stranou běžící, tedy menší cíl. Do úkrytu se přesunujeme rychlými krátkými přískoky po dobu max. 3 sek., dále plížením nebo převalováním.
*Po dosažení úkrytu opětovat střelbu.
*Volit pokud možno úkryt, který se nedá prostřelit. Jste-li za nízkou nebo polovysokou překážkou, neopírat o ní zbraň shora. K přesnému zamíření musíte příliš vysunout hlavu. V takovém případě je výhodnější střílet ze strany úkrytu.
STŘELBA V NOCI
*V nočním boji je pro tmu většinou nemožné použít při střelbě mířidel, výjimku tvoří pouze případy, kdy používáme zbraně speciálně upravené pro noční střelbu. Střílíme z toho důvodu většinou instinktivně na šramot, hluk nebo záblesk bez použití mířidel.
*Stanoviště protivníka lze určit podle tvaru záblesku po výstřelu. Má-li záblesk kulatý tvar, střílí nepřítel ve směru na nás. Má-li naopak úsťový záblesk podlouhlý, protáhlý tvar, střílí jiným směrem.
*Protože i protivník v nočním boji střílí vždy na záblesk nebo světlo, doporučuje se držet kapesní svítilnu co nejdále od těla. Svítilnu přitom používáme jen krátce k vyhledávání cíle. Z toho důvodu má být vybavena tlačítkem, aby ji bylo možno co nejrychleji zhasnout.
*Nejvýhodnější je používat osvětlovacích raket, které neprozradí naše stanoviště. Velmi účinnou metodou vlastní obrany je měnit po výstřelu stanoviště.
*Hlavním taktickým záměrem nočního boje je dostat protivníka na osvětlené místo a sám zůstat ve tmě. Volíme proto podle možností své stanoviště tak, aby protivník musel stát nebo jít proti horizontu.
*Naše stanoviště v nočním boji může v některých případech prozradit lesk zbraně nebo nevhodně zvolený oděv. Povrch zbraně nemá být lesklý, obdobně ruce i obličej se musí ve tmě ztrácet (natřít sazemi, vhodným krémem, blátem). Rovněž tak je nutné podle možností volit i oděv.
Technika přesného výstřelu
*Nejdůležitějším prstem pro oporu pistole je prostředník. Zbývající prsty pravé ruky objímají rukojeť pistole pevně, ne však křečovitě.Při míření nemůžeme vidět najednou stejně jasně zářez hledí, mušku a cíl. Střelec musí především ostře vidět vždy mušku, méně ostře hledí a nejméně ostře terč, který je jakoby zamlžený.
*Při přesném zamíření nelze dýchat. Dýchání je provázeno rytmickým pohybem hrudního koše, břicha s celého pletence pažního, což způsobuje pohyb zbraně při kterém není možné přesně vystřelit. Proto je nutné po dobu zamiřování zatajit dech až do okamžiku výstřelu.Postupujeme tak, že při zvedání paže se zbraní hluboce vdechujeme. V okamžiku, kdy začneme hrubě zamiřovat částečně vydechneme, pak zatajíme dech při současném upřesnění zamíření a plynule spustíme. *Použijeme-li opory o podložku, bariéru a pod., nesmí se zbraň opírat přímo, ale vždy prostřednictvím druhé ruky. Zbraň je nutno od podložky odizolovat kvůli tvrdému a nepříjemnému přenosu zpětného rázu, který by v opačném případě zhoršoval přesnost střelby
Bojové zásady
*Vpřed, postupovat zásadně jen pod palebnou ochranou, která nutí nepřítele ke krytí v době kdy jdete vpřed. V případě, že útočíte sami, při střídání úkrytu v běhu střílet ze stejných důvodů proti pachateli.
*Ukazováček pravé ruky spočívá na spoušti mezi kloubem a středem prvního článku. Mezi ostatními články tohoto prstu a pistolí je zřetelná mezera. Palec je vodorovně podél zbraně a nesmí vykonávat na pistoli žádný tlak.
*Uchopení zbraně má být proveditelné jedním hmatem . Ukazovák má přijít na spoušť až když zbraň míří na cíl.
*Při střetnuti na ulici nepostupovat středem ulice, vždy jen podél stěn od vchodu ke vchodu, od vchodu k rohu a pod. Postupovat zásadně vždy od úkrytu k úkrytu. K postupu vpřed vhodně využívat zadní části domů, střechy, sklepy, zahrady.
*Pokud to jde, měnit po několika výstřelech postavení a ztěžovat tak nepříteli "zastřílení" do jednoho místa.
*K postupu vpřed I vzad vhodně využívat dýmovnic.
*Neopouštět úkryt z té strany, ze které jsme právě stříleli vzhledem k tomu, že místo má nepřítel ještě v pozornosti.
*Nikdy nestřílet přes úkryt, ale z jeho stran.
*Střílet obouruč kvůli větší jistotě zásahu po fyzické námaze, zadýchání, nervovém vypětí.
*V úkrytu nabíjet zbraň, vést mířenou palbu, odpočinout si, vydýchat se, přemýšlet a hodnotit situaci.
