Nepřihlášen
- fsockopen connect error: 111
Jak to viděl Gucky - útok Brno:
My všichni, co máme rádi dobrodružství, smysl pro taktiku, orientaci v terénu a vše, co nějak souvisí se střelbou v prostoru, tedy s paintballem, jsme s přihláškou na akci „Boj o kótu X“ dlouho neváhali. 1 října jsme se sešli na základně klubu Brno 326, kde jsme připravili vše potřebné a vyrazili na sraz do obce Leštinka nedaleko Skutče u Chrudimi...
Tam už na nás čekal Rosťa a rozdal nám mapu , kterou jsme si detailně prohlédli , a vydali jsme se podle ní na naše stanoviště. Na naši základnu jsme dorazili kolem desáté hodiny a Šedák hned vyšplhal s vlajkou na nejvyšší strom.
My ostatní jsme se dali do stavby našeho bunkru. Chvíli před dvanáctou jsme byli připraveni na cokoliv. Rozestavili jsme hlídky a naše velení začalo osnovat plán, jak vyzrát na obranu. Něco po druhé hodině byl vyhlášen poplach - hlídka zadlédla někoho v maskáčích. Nakonec se ukázalo, že jde o tříčlený oddíl útoku, a tak jsme se po počáteční nedůvěře nakonec spojili a znovu zaujali postavení.
A pak to přišlo. Asi ve tři hodiny znovu zazněl poplach a vzápětí začala střelba. Nepřítel šel z prava, odkud jsme tušili kótu, a začal nás pomalu obkličovat. Po pár minutách už nás byla jen polovina, ale nepřátel jako by neubývalo. Nakonec se mě, mému bratrovi a jednomu z nově příchozích, podařilo útok odrazit. Později jsme zjistili, že jich bylo osm. Nás bylo na začátku boje dvanáct, ale přežili jsme jen tři. Z obrany se dva nebo tři zachránili útěkem. Záběry z boje jsou na straně 3. Kóta se letos hrála na dva životy, takže se naši padlí za půl hodiny vrátili. Po té, co jsme se znovu zorganizovali, zazněl poplach potřetí. Tentokrát to však byl jen jeden zbloudilec obránců, který předtím utekl. Šli jsme na něj tři a já ho obešel a zavolal, aby se vzdal. Na což on odpověděl střelbou. Dvakrát jsem ho zasáhl do torny s lahví CO2, ale on si toho nevšímal a střílel dál. Pak zasáhl bráchu, sice ho jen tak lízla kulka o kšilt masky, ale zásah je zásah. S Šedákem jsme útočníka nakonec zahnali hluboko do pole do bezpečné vzdálenosti od naší základny. Ale brácha boužel musel na mrtvoliště.
Spolu s ním jsme poslali dálší dva lidi pro zásoby. O něco později jsem se za nimi vydal i já jako doprovod naší novinářky. Sotva jsem došel na místo, kde jsme měli postavená auta, padesát metrů pod námi se vynořila skupinka asi osmi lidí. Zbraně však měli sklopené a já je vyzval, ať pošlou vyjednavače. Za minutu už bylo jasné, že je to poslední oddíl útoku, a tak jsme se společně vydali k nám na základnu. Pak se až do večera nic nedělo.
Tři chlapi, co tvořili druhý oddíl, nám oznámili, že musí věčer odjet a chtějí se ještě vydat na Kótu udělat trochu vítr v obraně. Padla tma a za půl hodiny jsme uslyšeli výstřely, jak se střílelo u Kóty. Za další hodinu jsme dostali zprávu, že asi šest lidí opustilo kótu a prý jeli někam do hospody. A tak se zrodil plán dostat je ještě v hospodě, než se dostanou zpět na opevněnou Kótu. Vydali jsme se jako osmičlenná skupinka do nejbližší obce Leštinka, a tam jsme poslali jednoho z nás do místního hostince. Ten však zjistil, že tam obrana není a my jsme vyslali Igiho, aby přijel s autem. Tři jsme zůstali na místě a ostatní se rozjeli hledat obranáře.
Za dvě hodiny se vrátili a pověděli nám, jak našli hospodu, kde prý chvíli před nimi ještě bylo pár lidí v maskáčích. Vrátili jsme se na základnu a začali se ukládat na noc. Většina lidí zůstala v bunkru, ale na mě s bráchem nezbylo místo, a tak jsme se uložili nedaleko na jehličí a přikryli se igelitovou plachtou na auto.
Spali jsme asi jen čtyři hodiny - dál už to nešlo, protože byla strašná zima. Vstali jsme a za chvíli se začali probouzet i ostatní. Kolem páté ráno jsme se vydali na Kótu. Cesta proběhla v poklidu a my zaujali místa poblíž Kóty. Byla, co by kamenem dohodil. Pak jsme se rozdělili na skupinky a vyrazili. Já se dostal na Kótu jako první, což se ukázalo spíš jako nevýhoda, protože ostatní z útoku ve mě viděli obránce. Vtrhl jsem do spodního patra Kóty ale tam bylo prázdno. A pak jsem je objevil, byli na půdě. Znovu jsem vylezl ven a obešel budovu. Tam na mě začal střílet útok. Volal jsem na ně, že jsem taky útok, ale dokud jsem si nesundal masku a neukázal jim, kdo jsem, tak střílet nepřestali. Pak se ke mě připojil další a já mu ukázal, jak se dostal do budovy a zůstal na místě, abych ho kryl. Pronikl dovnitř, ale zrovna, když jsem začal s krycí palbou, tak jsem to dostal do zad. Zabil mě Šedák, taková bratrovražda. Odešel jsem na mrtvoliště.
Tam už seděl náš sniper a Rosťa nás poslal zpátky do boje. Po cestě jsme potkali dalšího z útoku, který padl po cestě z mrtvoliště. Tak jsme zjistili, že někdo z obrany číhá na lidi vracející se do boje a rozhodli jsme se tomu učinit přítrž. Já šel po cestě a dělal, jako že nic netuším, ale měl jsem oči na stopkách. Pak zazněl výstřel a já se po hlavě vrhl do příkopu u cesty. To mě nejpíš zachránilo. Výstřely taky navedly našeho snipera na útočníka, a ten ho dostal za pár vteřin.
Pak jsme pokračovali v cestě a kousek před Kótou jsme narazili na Jindřišku, jak se brání proti jednomu obránci. Pak jsme uviděli, jak jí došly kuličky. Naznačili jsme jí, ať střílí aspoň vzduch, aby upoutala toho obránce. Já jsem se k němu připlížil z boku a poslal ho na mrtvoliště. Pak jsem uviděl, jak brácha běží ke Kótě s dýmovnicí. Hodil ji perfektně, ale zarazila se o spleť větví těsně před oknem. Náraz dýmovnice však upozornil obránce a brácha už to do bezpečí nestihl. Připlížil jsem se k dýmovnici, padla dnem vzhůru, a tak jsem ji dvěma klacíky otočil a hodil do spodního patra.
Potom jsem Kótu obešel, a když jsem nakoukl dovnitř, uviděl jsem pohyb. Tak jsem si připravil obě zbraně a začal dovnitř střílet. Zevnitř se ozval řev, že jsou to útočníci, a tak jsem se stáhl. Jenže tři z pěti našich to už koupili. Tak jsem odešel k Rosťovi, z útoku už prakticky nikdo nepřežil, a tak jsem zavolal bráchu vysílačkou, ať dojde a půjdem balit základnu. Za půl hodiny bylo po všem, obrana opět vyhrála.
Jak to viděl Sendy (rozhodčí):
Pro rok 2005 byla poněkud upravena pravidla. Hra začínala 1.10. tj. v sobotu, kdy se od 8.00 do 10.00 sešli na svých shromaždištích určených ústředním náčelníkem 3 útočné a jedna obranná jednotka. Tam jim byly předány ÚJ souřadnice jejich bivaků a K "X" a OJ jejich K "X" a přiděleny zbraně, střelivo, "životy". Vlastní boj začal ve 12.00 hod. Tentokráte se opravdu podařilo, že 44 účastníků o sobě opravdu nevědělo, kdo je kdo. Obranu tvořili zálesáci z Chrudimi a útok pak Brno, Zaječice, Zlín. U všech čtyřech jednotek pak ještě byli kamarádi nezálesáci, kterým je paintball jejich koníčkem.
Obrana tentokrát nebyla pasivní a vyrážela ze svého stanoviště (ruiny starého domu v prosetínských lomech) na průzkum. Podařilo se jim potkat část ÚJ ze Zlína a po jejich přesvědčení, že jsou také útok je zlikvidovat. Na dalším průzkumu pak vypátrali bivak ÚJ z Brna a i ty se jim za cenu vlastních ztrát podařilo "postřílet". Vlajku však neukořistili. Jejich další výpady do okolí kóty X již byly neúspěšné.
Téměř před setměním zaútočila část ÚJ na dům, ale bezúspěšně a se ztrátami. I v dalších nočních hodinách byl podniknut útok, ale obránci ho pomocí světlometu a dobrou střelbou opět odrazili. Po zbytek noci byl pak klid. Po rozednění zaútočili útočníci, tentokráte již všechny tři jednotky spojené, znovu. Obránci byli značně oslabeni, protože čtyři z nich přespali nedaleko domu ve svém autě, kde je útočníci překvapili a po urputném boji zlikvidovali. Útočníkům se několikrát podařilo dostat se až do přízemí domu, ale obrana si dobře pohlídala schodiště na půdu. Navíc po špatné vzájemné domluvě se dvakrát podařilo útočníkům zlikvidovat vlastní členy, kteří obsadili přízemí. Útočníci použili několikrát dýmovnice a granáty, ale ani to nepomohlo dům dobít. Obrana postupně likvidovala jednoho útočníka po druhém a okolo 10 hodiny již neměl kdo útočit a hra byla ukončena. Z obrany zůstalo živých pět obránců.
Po vyčištění zbraní a závěrečném hodnocení se spokojení účastníci rozjeli po 13 hodině domů. Počasí bylo v sobotu a v noci velice pěkné a právě po ukončení akce se drobně rozpršelo.
Jak to viděl Tomáš Moudrý (obránce):
První víkend v říjnu se již tradičně konal další ročník zálesácké akce boj o Kótu X. V sobotu 1. října se sešel náš tým, který byl vytvořen ze čtyř Zálesáků, paintballistů Drobova týmu a další naší dva kamarádi. Sendy nám zde sdělil, že stejně jako loni, bude naše středisko tvořit obranu Kóty X. Kde se nachází jsme se zatím nedozvěděli. Po prvních instrukcích jsme se měli co nejdříve dopravit do Prosetína před hospodu, kde nám bude sdělen zbytek informací. Ještě jsme stihli dokoupit vše co nám scházelo a po půl desáté jsme dorazili do Prosetína. Tady nám Sendy předal obálku s mapami, zbraně a souřadnice Kóty X. Hned jsme zjistili, že budeme bránit stejné místo jako loni. Polorozbořený dům na kraji lesa nedaleko obce.
Vyrazili jsme seřadišti, kde jsme měli nechat naše auta. Ne všichni jsme však jeli na seřadiště. Vystoupily jsme aut a kromě řidičů jsme ke Kótě vyrazily pěšky, aby se útočníci nedozvěděli, že nás je pouze 11(polovina než loni). Úspěšně jsme došli do baráku vyvěsily vlajku a začali přípravou. Rozhodli jsme se, že nebudeme jen pasivní obrana, ale že se pokusíme najít některé útočníky a zmenšíme jejich síly.
V první řadě odešlo sedm z nás a zbytek hlídal ,kdyby náhodou někdo přišel. Náš útok našel jeden tým protivníků a poté, co jsme se lstí vydávali rovněž za útok, několik opravdových útočníků odešlo na seřadiště. Cestou zpátky jsme ještě potkali jednu průzkumnou trojčlennou skupinu niž dva opět odešli na seřadiště a zbýval jim už jen jeden život.Úspěšný "útok" se vrátil zpět a po malém odpočinku jsme vyrazili znovu. Tentokrát naši základnu hlídali pouze dva z nás.
Netrvalo tak dlouho a objevili jsme základnu dvou útočných týmů a rozhodli jsme se je dobýt. Během chvíle jsme po sobě začali střílet a útočníci vypadaly celkem překvapeně. Bylo nás o poznání méně, ale i přes to jsme zpočátku útočníky zatlačili skoro až za jejich kótu. Bohužel jsme ale vlajku neobjevili a útok využil jejich početní převahy a někteří z nich nás oběhli a pár z nás přišlo o jeden život. Ne všichni však dostali zásah. Na seřadišti nás nebyla ani polovina, zato útočníků zde bylo okolo 12.Vrátili jsme se na kótu a zanedlouho vyrazili do třetice.Tentokrát jsme nebyli tak úspěšní a poslední útočnou skupinu jsme nenašli.Zato jsme se ale docela pěkně prošli. Večer už kromě pár střel na střechu žádný útok nepřišel.
Polovina z nás spala v domě a druhá v autech na nedaleké louce. Útok nás nechal poklidně vyspat a kromě planých poplachů jsme spali klidně celou noc. O půl sedmé nás probudila dýmovnice. Hned jsme si rozebrali okna a schody a čekali, co na nás útok vymyslel.Pouze jeden z těch, co spali v autech, se dokázal dostat do baráku a zbytek mátl naše protihráče a střílel po nich z jejich vlastních řad. I přes snahu útoku jsme stále byli všichni naživu. Mezitím se postupně tenčili řady protihráčů.V klidu jsme seděli a hlídali jedinou přístupovou cestu k nám – schodiště. Několik útočníků se dostalo pod nás a snažili se nám probourat chatrný strop. Jediný kdo dostal zásah dírou ve stropě , byl Cipískův makovec. Postupně jsme díru zaházeli a dál drželi své pozice. Počty útočníků se začali menšit a okolo domu jich byl už jen malý počet. Mezitím jeden z nás došel s útočníky až pod nás a ti ho po menším dohadování vzali k sobě a to se jim stalo osudným. Jen co vlezl nim do místnosti, hned byli všichni zasaženi. Zásah dostal i obránce, jelikož jsme nevěděli že je pod námi i jeden z našich.
Po této akci Sendy ukončil boj , protože z útočníků již nikdo nezbyl. Tím byl ukončen další ročník Boje o Kótu X. Tentokrát se nám podařilo ubránit naše stanoviště a tím pádem i Kótu X. Z mého pohledu se letošní ročník velmi povedl a doufám, že i za rok se všichni zase sejdeme abychom, tentokrát už zas na jiném místě, mohli dobýt Kótu X.
My ostatní jsme se dali do stavby našeho bunkru. Chvíli před dvanáctou jsme byli připraveni na cokoliv. Rozestavili jsme hlídky a naše velení začalo osnovat plán, jak vyzrát na obranu. Něco po druhé hodině byl vyhlášen poplach - hlídka zadlédla někoho v maskáčích. Nakonec se ukázalo, že jde o tříčlený oddíl útoku, a tak jsme se po počáteční nedůvěře nakonec spojili a znovu zaujali postavení.
A pak to přišlo. Asi ve tři hodiny znovu zazněl poplach a vzápětí začala střelba. Nepřítel šel z prava, odkud jsme tušili kótu, a začal nás pomalu obkličovat. Po pár minutách už nás byla jen polovina, ale nepřátel jako by neubývalo. Nakonec se mě, mému bratrovi a jednomu z nově příchozích, podařilo útok odrazit. Později jsme zjistili, že jich bylo osm. Nás bylo na začátku boje dvanáct, ale přežili jsme jen tři. Z obrany se dva nebo tři zachránili útěkem. Záběry z boje jsou na straně 3. Kóta se letos hrála na dva životy, takže se naši padlí za půl hodiny vrátili. Po té, co jsme se znovu zorganizovali, zazněl poplach potřetí. Tentokrát to však byl jen jeden zbloudilec obránců, který předtím utekl. Šli jsme na něj tři a já ho obešel a zavolal, aby se vzdal. Na což on odpověděl střelbou. Dvakrát jsem ho zasáhl do torny s lahví CO2, ale on si toho nevšímal a střílel dál. Pak zasáhl bráchu, sice ho jen tak lízla kulka o kšilt masky, ale zásah je zásah. S Šedákem jsme útočníka nakonec zahnali hluboko do pole do bezpečné vzdálenosti od naší základny. Ale brácha boužel musel na mrtvoliště.
Spolu s ním jsme poslali dálší dva lidi pro zásoby. O něco později jsem se za nimi vydal i já jako doprovod naší novinářky. Sotva jsem došel na místo, kde jsme měli postavená auta, padesát metrů pod námi se vynořila skupinka asi osmi lidí. Zbraně však měli sklopené a já je vyzval, ať pošlou vyjednavače. Za minutu už bylo jasné, že je to poslední oddíl útoku, a tak jsme se společně vydali k nám na základnu. Pak se až do večera nic nedělo.
Tři chlapi, co tvořili druhý oddíl, nám oznámili, že musí věčer odjet a chtějí se ještě vydat na Kótu udělat trochu vítr v obraně. Padla tma a za půl hodiny jsme uslyšeli výstřely, jak se střílelo u Kóty. Za další hodinu jsme dostali zprávu, že asi šest lidí opustilo kótu a prý jeli někam do hospody. A tak se zrodil plán dostat je ještě v hospodě, než se dostanou zpět na opevněnou Kótu. Vydali jsme se jako osmičlenná skupinka do nejbližší obce Leštinka, a tam jsme poslali jednoho z nás do místního hostince. Ten však zjistil, že tam obrana není a my jsme vyslali Igiho, aby přijel s autem. Tři jsme zůstali na místě a ostatní se rozjeli hledat obranáře.
Za dvě hodiny se vrátili a pověděli nám, jak našli hospodu, kde prý chvíli před nimi ještě bylo pár lidí v maskáčích. Vrátili jsme se na základnu a začali se ukládat na noc. Většina lidí zůstala v bunkru, ale na mě s bráchem nezbylo místo, a tak jsme se uložili nedaleko na jehličí a přikryli se igelitovou plachtou na auto.
Spali jsme asi jen čtyři hodiny - dál už to nešlo, protože byla strašná zima. Vstali jsme a za chvíli se začali probouzet i ostatní. Kolem páté ráno jsme se vydali na Kótu. Cesta proběhla v poklidu a my zaujali místa poblíž Kóty. Byla, co by kamenem dohodil. Pak jsme se rozdělili na skupinky a vyrazili. Já se dostal na Kótu jako první, což se ukázalo spíš jako nevýhoda, protože ostatní z útoku ve mě viděli obránce. Vtrhl jsem do spodního patra Kóty ale tam bylo prázdno. A pak jsem je objevil, byli na půdě. Znovu jsem vylezl ven a obešel budovu. Tam na mě začal střílet útok. Volal jsem na ně, že jsem taky útok, ale dokud jsem si nesundal masku a neukázal jim, kdo jsem, tak střílet nepřestali. Pak se ke mě připojil další a já mu ukázal, jak se dostal do budovy a zůstal na místě, abych ho kryl. Pronikl dovnitř, ale zrovna, když jsem začal s krycí palbou, tak jsem to dostal do zad. Zabil mě Šedák, taková bratrovražda. Odešel jsem na mrtvoliště.
Tam už seděl náš sniper a Rosťa nás poslal zpátky do boje. Po cestě jsme potkali dalšího z útoku, který padl po cestě z mrtvoliště. Tak jsme zjistili, že někdo z obrany číhá na lidi vracející se do boje a rozhodli jsme se tomu učinit přítrž. Já šel po cestě a dělal, jako že nic netuším, ale měl jsem oči na stopkách. Pak zazněl výstřel a já se po hlavě vrhl do příkopu u cesty. To mě nejpíš zachránilo. Výstřely taky navedly našeho snipera na útočníka, a ten ho dostal za pár vteřin.
Pak jsme pokračovali v cestě a kousek před Kótou jsme narazili na Jindřišku, jak se brání proti jednomu obránci. Pak jsme uviděli, jak jí došly kuličky. Naznačili jsme jí, ať střílí aspoň vzduch, aby upoutala toho obránce. Já jsem se k němu připlížil z boku a poslal ho na mrtvoliště. Pak jsem uviděl, jak brácha běží ke Kótě s dýmovnicí. Hodil ji perfektně, ale zarazila se o spleť větví těsně před oknem. Náraz dýmovnice však upozornil obránce a brácha už to do bezpečí nestihl. Připlížil jsem se k dýmovnici, padla dnem vzhůru, a tak jsem ji dvěma klacíky otočil a hodil do spodního patra.
Potom jsem Kótu obešel, a když jsem nakoukl dovnitř, uviděl jsem pohyb. Tak jsem si připravil obě zbraně a začal dovnitř střílet. Zevnitř se ozval řev, že jsou to útočníci, a tak jsem se stáhl. Jenže tři z pěti našich to už koupili. Tak jsem odešel k Rosťovi, z útoku už prakticky nikdo nepřežil, a tak jsem zavolal bráchu vysílačkou, ať dojde a půjdem balit základnu. Za půl hodiny bylo po všem, obrana opět vyhrála.
Jak to viděl Sendy (rozhodčí):
Pro rok 2005 byla poněkud upravena pravidla. Hra začínala 1.10. tj. v sobotu, kdy se od 8.00 do 10.00 sešli na svých shromaždištích určených ústředním náčelníkem 3 útočné a jedna obranná jednotka. Tam jim byly předány ÚJ souřadnice jejich bivaků a K "X" a OJ jejich K "X" a přiděleny zbraně, střelivo, "životy". Vlastní boj začal ve 12.00 hod. Tentokráte se opravdu podařilo, že 44 účastníků o sobě opravdu nevědělo, kdo je kdo. Obranu tvořili zálesáci z Chrudimi a útok pak Brno, Zaječice, Zlín. U všech čtyřech jednotek pak ještě byli kamarádi nezálesáci, kterým je paintball jejich koníčkem.
Obrana tentokrát nebyla pasivní a vyrážela ze svého stanoviště (ruiny starého domu v prosetínských lomech) na průzkum. Podařilo se jim potkat část ÚJ ze Zlína a po jejich přesvědčení, že jsou také útok je zlikvidovat. Na dalším průzkumu pak vypátrali bivak ÚJ z Brna a i ty se jim za cenu vlastních ztrát podařilo "postřílet". Vlajku však neukořistili. Jejich další výpady do okolí kóty X již byly neúspěšné.
Téměř před setměním zaútočila část ÚJ na dům, ale bezúspěšně a se ztrátami. I v dalších nočních hodinách byl podniknut útok, ale obránci ho pomocí světlometu a dobrou střelbou opět odrazili. Po zbytek noci byl pak klid. Po rozednění zaútočili útočníci, tentokráte již všechny tři jednotky spojené, znovu. Obránci byli značně oslabeni, protože čtyři z nich přespali nedaleko domu ve svém autě, kde je útočníci překvapili a po urputném boji zlikvidovali. Útočníkům se několikrát podařilo dostat se až do přízemí domu, ale obrana si dobře pohlídala schodiště na půdu. Navíc po špatné vzájemné domluvě se dvakrát podařilo útočníkům zlikvidovat vlastní členy, kteří obsadili přízemí. Útočníci použili několikrát dýmovnice a granáty, ale ani to nepomohlo dům dobít. Obrana postupně likvidovala jednoho útočníka po druhém a okolo 10 hodiny již neměl kdo útočit a hra byla ukončena. Z obrany zůstalo živých pět obránců.
Po vyčištění zbraní a závěrečném hodnocení se spokojení účastníci rozjeli po 13 hodině domů. Počasí bylo v sobotu a v noci velice pěkné a právě po ukončení akce se drobně rozpršelo.
Jak to viděl Tomáš Moudrý (obránce):
První víkend v říjnu se již tradičně konal další ročník zálesácké akce boj o Kótu X. V sobotu 1. října se sešel náš tým, který byl vytvořen ze čtyř Zálesáků, paintballistů Drobova týmu a další naší dva kamarádi. Sendy nám zde sdělil, že stejně jako loni, bude naše středisko tvořit obranu Kóty X. Kde se nachází jsme se zatím nedozvěděli. Po prvních instrukcích jsme se měli co nejdříve dopravit do Prosetína před hospodu, kde nám bude sdělen zbytek informací. Ještě jsme stihli dokoupit vše co nám scházelo a po půl desáté jsme dorazili do Prosetína. Tady nám Sendy předal obálku s mapami, zbraně a souřadnice Kóty X. Hned jsme zjistili, že budeme bránit stejné místo jako loni. Polorozbořený dům na kraji lesa nedaleko obce.
Vyrazili jsme seřadišti, kde jsme měli nechat naše auta. Ne všichni jsme však jeli na seřadiště. Vystoupily jsme aut a kromě řidičů jsme ke Kótě vyrazily pěšky, aby se útočníci nedozvěděli, že nás je pouze 11(polovina než loni). Úspěšně jsme došli do baráku vyvěsily vlajku a začali přípravou. Rozhodli jsme se, že nebudeme jen pasivní obrana, ale že se pokusíme najít některé útočníky a zmenšíme jejich síly.
V první řadě odešlo sedm z nás a zbytek hlídal ,kdyby náhodou někdo přišel. Náš útok našel jeden tým protivníků a poté, co jsme se lstí vydávali rovněž za útok, několik opravdových útočníků odešlo na seřadiště. Cestou zpátky jsme ještě potkali jednu průzkumnou trojčlennou skupinu niž dva opět odešli na seřadiště a zbýval jim už jen jeden život.Úspěšný "útok" se vrátil zpět a po malém odpočinku jsme vyrazili znovu. Tentokrát naši základnu hlídali pouze dva z nás.
Netrvalo tak dlouho a objevili jsme základnu dvou útočných týmů a rozhodli jsme se je dobýt. Během chvíle jsme po sobě začali střílet a útočníci vypadaly celkem překvapeně. Bylo nás o poznání méně, ale i přes to jsme zpočátku útočníky zatlačili skoro až za jejich kótu. Bohužel jsme ale vlajku neobjevili a útok využil jejich početní převahy a někteří z nich nás oběhli a pár z nás přišlo o jeden život. Ne všichni však dostali zásah. Na seřadišti nás nebyla ani polovina, zato útočníků zde bylo okolo 12.Vrátili jsme se na kótu a zanedlouho vyrazili do třetice.Tentokrát jsme nebyli tak úspěšní a poslední útočnou skupinu jsme nenašli.Zato jsme se ale docela pěkně prošli. Večer už kromě pár střel na střechu žádný útok nepřišel.
Polovina z nás spala v domě a druhá v autech na nedaleké louce. Útok nás nechal poklidně vyspat a kromě planých poplachů jsme spali klidně celou noc. O půl sedmé nás probudila dýmovnice. Hned jsme si rozebrali okna a schody a čekali, co na nás útok vymyslel.Pouze jeden z těch, co spali v autech, se dokázal dostat do baráku a zbytek mátl naše protihráče a střílel po nich z jejich vlastních řad. I přes snahu útoku jsme stále byli všichni naživu. Mezitím se postupně tenčili řady protihráčů.V klidu jsme seděli a hlídali jedinou přístupovou cestu k nám – schodiště. Několik útočníků se dostalo pod nás a snažili se nám probourat chatrný strop. Jediný kdo dostal zásah dírou ve stropě , byl Cipískův makovec. Postupně jsme díru zaházeli a dál drželi své pozice. Počty útočníků se začali menšit a okolo domu jich byl už jen malý počet. Mezitím jeden z nás došel s útočníky až pod nás a ti ho po menším dohadování vzali k sobě a to se jim stalo osudným. Jen co vlezl nim do místnosti, hned byli všichni zasaženi. Zásah dostal i obránce, jelikož jsme nevěděli že je pod námi i jeden z našich.
Po této akci Sendy ukončil boj , protože z útočníků již nikdo nezbyl. Tím byl ukončen další ročník Boje o Kótu X. Tentokrát se nám podařilo ubránit naše stanoviště a tím pádem i Kótu X. Z mého pohledu se letošní ročník velmi povedl a doufám, že i za rok se všichni zase sejdeme abychom, tentokrát už zas na jiném místě, mohli dobýt Kótu X.
- Nejsou žádné příspěvky k zobrazení.
Právě přítomno: 327 hostů a žádný člen
