Nepřihlášen
- fsockopen connect error: 111
Komentář k proběhlé akci Cvičení v přežití 2011
Akce sice neproběhla přesně podle očekávání, ale bylo to pro mě zatím nejlepší přežití.
Příjezd jsme stihli s předstihem naneštěstí nedorazil nikdo další a tak jsme pokračovali pouze ve čtyrech. Vyrazili jsme cca v 10:20. Stoupání bylo zdlouhavé a orientace byla docela obtížná, jelikož nebylo čeho se chytnout. Cesty, které byly v Topologické mapě prakticky neexistovaly a tak jsme se řídili jen podle kompasu. Zdárně jsme dorazili na první kopec Křibec. Odtud byl nádherný výhled na protější vrcholy Beskyd. Zde byla první cca půlhodinová pauza.
Pokračovali jsme dolů okolo vesničky a dále na Bod 1, který ležel na vrcholu dalšího kopce Háje. Sem jsme dorazili cca ve 12:00. Zde měly proběhnout první doprovodné akce, ale z důvodu malého počtu lidí, jsme se rozhodli nešaškovat a raději se naobědvat.
Po hodině odpočinku jsme se vydali dále a po sejití kopce jsme se napojili na zelenou turistickou stezku, to nám značně ulehčilo orientaci. Pokračovali jsme po zelené až k dalšímu vrcholu kopce Čečetkov.Cestou jsme potkali dědu na Jawě 350 a prohodili pár vět, takové příjemné zpestření cesty. Z vrcholu jsme se podívali co nás čeká jako poslední kopec a po cca 15 minutách jsme se vydali opět na cestu.
Po zelené jsme ušli ještě asi další kilometr a stočili se prudce doprava po louce (podle mapy zde měla být cesta). Opět byly problémy s orientací, kvůli prakticky neexistujícím orientačním bodům a dohledu max. 200m. Takže na řadu přišel opět kompas. Jelikož na posledním vrcholu už nám pomalu došla voda, hledali jsme při postupu nějaký vodní zdroj. Podle mapy jsme měli minout dva potůčky, což se ukázalo jako opět nepravdivá informace. Naštěstí jsme cca 500m před místem určenému k tábořišti našli kaluž ze které trvale odtékala voda. Toto znamení bylo vše co jsme potřebovali, po vlhké zemi jsme sledovali malinký přítok proti proudu a našli pramínek. Ten jsme si upravili v malinkatou studánku ( s odstupem mohu říci, že voda byla nejen lahodná a krásně chladná, ale i zcela nezávadná ). Občerstvili jsme se, naplnili čutory a vydali se na poslední kousek cesty. Junior našel vrchol kopce Velká Příčnice a my ostatní jsme se vydali za nim. Na vrchol jsme dorazili lehce před tři čtvrtě na čtyry.
Kousek od vrcholu jsme si postavili tábořiště, kryté celtami proti dešti a na návětrné straně spadlými stromy a chrastím proti větru. Kolem šesté jsem se s Juniorem vydal pro vodu a když už jsme měli čutory opět skoro plné, dostali jsme pomocí rádia zprávu, že Majla píchla vosa a on je na to bohužel alergický. V průběhu času jsme každý volal domů a všichni jsme se dozvěděli, že všude okolo nás řádí silné a vytrvalé bouřky doprovázené silnými větry. Tyto okolnosti (povětrnostní podmínky a Majlova alergie) byli pro mě dost závažné a tak jsme zavelel k návratu k autu.
Tábořiště bylo zrušeno během cca 15 minut a do dalších 15 minut jsme vyrazili to bylo cca 19:00. Sešli jsme z kopce a vydali se po úbočí tak, aby jsme co nejméně překonávali výškové rozdíly. Obešli jsme tak vrchol kopce Čečetkov a po cca dvou kilometrech jsme se napojili na zelenou stezku a pokračovali po ní až ke kopci Háje. Jeho vrchol jsme taktéž obešli a pokračovali k vesničce. Zde jsme se vydali po asfaltové silnici na státní silnici vzdálenou cca kilometr a půl. Když jsme dorazili do obce Lázy ve které jsme se napojili na státní silnici, byla už úplná tma. S orientací však díky zvolené trase po asfaltce nebyly problémy a tak jsme cca o půl deváté dorazili zdárně k autu. Ještě jsme si zašli na hoďku odpočinout do místní hospody a pak už nás čekala jen cesta autem domů.
Příjezd jsme stihli s předstihem naneštěstí nedorazil nikdo další a tak jsme pokračovali pouze ve čtyrech. Vyrazili jsme cca v 10:20. Stoupání bylo zdlouhavé a orientace byla docela obtížná, jelikož nebylo čeho se chytnout. Cesty, které byly v Topologické mapě prakticky neexistovaly a tak jsme se řídili jen podle kompasu. Zdárně jsme dorazili na první kopec Křibec. Odtud byl nádherný výhled na protější vrcholy Beskyd. Zde byla první cca půlhodinová pauza.
Pokračovali jsme dolů okolo vesničky a dále na Bod 1, který ležel na vrcholu dalšího kopce Háje. Sem jsme dorazili cca ve 12:00. Zde měly proběhnout první doprovodné akce, ale z důvodu malého počtu lidí, jsme se rozhodli nešaškovat a raději se naobědvat.
Po hodině odpočinku jsme se vydali dále a po sejití kopce jsme se napojili na zelenou turistickou stezku, to nám značně ulehčilo orientaci. Pokračovali jsme po zelené až k dalšímu vrcholu kopce Čečetkov.Cestou jsme potkali dědu na Jawě 350 a prohodili pár vět, takové příjemné zpestření cesty. Z vrcholu jsme se podívali co nás čeká jako poslední kopec a po cca 15 minutách jsme se vydali opět na cestu.
Po zelené jsme ušli ještě asi další kilometr a stočili se prudce doprava po louce (podle mapy zde měla být cesta). Opět byly problémy s orientací, kvůli prakticky neexistujícím orientačním bodům a dohledu max. 200m. Takže na řadu přišel opět kompas. Jelikož na posledním vrcholu už nám pomalu došla voda, hledali jsme při postupu nějaký vodní zdroj. Podle mapy jsme měli minout dva potůčky, což se ukázalo jako opět nepravdivá informace. Naštěstí jsme cca 500m před místem určenému k tábořišti našli kaluž ze které trvale odtékala voda. Toto znamení bylo vše co jsme potřebovali, po vlhké zemi jsme sledovali malinký přítok proti proudu a našli pramínek. Ten jsme si upravili v malinkatou studánku ( s odstupem mohu říci, že voda byla nejen lahodná a krásně chladná, ale i zcela nezávadná ). Občerstvili jsme se, naplnili čutory a vydali se na poslední kousek cesty. Junior našel vrchol kopce Velká Příčnice a my ostatní jsme se vydali za nim. Na vrchol jsme dorazili lehce před tři čtvrtě na čtyry.
Kousek od vrcholu jsme si postavili tábořiště, kryté celtami proti dešti a na návětrné straně spadlými stromy a chrastím proti větru. Kolem šesté jsem se s Juniorem vydal pro vodu a když už jsme měli čutory opět skoro plné, dostali jsme pomocí rádia zprávu, že Majla píchla vosa a on je na to bohužel alergický. V průběhu času jsme každý volal domů a všichni jsme se dozvěděli, že všude okolo nás řádí silné a vytrvalé bouřky doprovázené silnými větry. Tyto okolnosti (povětrnostní podmínky a Majlova alergie) byli pro mě dost závažné a tak jsme zavelel k návratu k autu.
Tábořiště bylo zrušeno během cca 15 minut a do dalších 15 minut jsme vyrazili to bylo cca 19:00. Sešli jsme z kopce a vydali se po úbočí tak, aby jsme co nejméně překonávali výškové rozdíly. Obešli jsme tak vrchol kopce Čečetkov a po cca dvou kilometrech jsme se napojili na zelenou stezku a pokračovali po ní až ke kopci Háje. Jeho vrchol jsme taktéž obešli a pokračovali k vesničce. Zde jsme se vydali po asfaltové silnici na státní silnici vzdálenou cca kilometr a půl. Když jsme dorazili do obce Lázy ve které jsme se napojili na státní silnici, byla už úplná tma. S orientací však díky zvolené trase po asfaltce nebyly problémy a tak jsme cca o půl deváté dorazili zdárně k autu. Ještě jsme si zašli na hoďku odpočinout do místní hospody a pak už nás čekala jen cesta autem domů.
HUA, Gucky.
- Nejsou žádné příspěvky k zobrazení.
Právě přítomno: 277 hostů a žádný člen
