Ve čtvrtek 5.7 jsme se v devět hodin ráno sěšli na Chudobove, naplnili bomby a naložili munici a výstroj a vyrazili jsme směrem na Rožnov pod Radhoštěm. Sešlo se nás jen pět, tudíž nám stačilo jedno auto...

Vrbík se očividně nemohl dočkat lesa, protože jel co to jen šlo a před dvanáctou jsme dorazili do vesnice zvané Valašská Bystřice. Zaparkovali jsme před obecním úřadem, aby auto bylo pod dohledem kamer a zašli se osvěžit do restaurace. Tam jsme zasvětili Honzu do tajemství map a nechali ho zakreslit do mapy stanoviště ke kterým jsme se měli vydat. První den jsme měli dojít na stanoviště Alfa, které bylo vzdáleno jen pár kilometrů od této vesnice. Po té co jsme se občerstvili, vzali jsme si věci z auta a vyrazili na cestu. Honza nás vedl přez vesnici až k odbočce, po které jsme se měli vydat. Byl tam pořádný kopec, ale ještě plni sil jsme se do nej pustili. Kopec však jako by neměl konce. Za každou zatáčkou nebo horizontem jsme očekávali jeho konec, ale ten na sebe nechal dlouho čekat. Nakonec jsme urazili asi kilometr do většího či menšího stoupání a dali jsme si desetiminutovou pauzu. Počasí nám taky zrovna nepřálo chvílemi docela dost pršelo, ale například mě to bylo jedno, protože jsem byl stejně úplně propocený. Chvíli nám trvalo než jsme se znovu zorientovali v mapě a pak jsme znovu vyrazili. Ušli jsme necelý kilometr a narazili na pramen, tam jsme udělali další přestávku, protože cesta stále stoupala. Asi po dalším necelém kilometru jsme byli u stanoviště alfa a vydali jsme se najít místo pro tábor. Přestože stále mírně pršelo postavili jsme stany, nachystali ohniště a zakryli tábor směrem od cesty maskovací sítí. Sotva jsme začali shánět nejaké sušší dřevo začalo se blískat a zanedlouho přišla bouřka. Schovali jsme se do stanu a čekali až přejde. Bouřka nabrala na síle a začali padat kroupy, ale dlouho jí to nevydrželo. Po půl hodině bouřka přešla a mi jsme začli rozdělávat oheň, což se nám kupodivu podařilo. Bohužel jsme byli příliš blízko u cesty a tak z ní byl oheň vidět. A jelikož se tam nesměl rozdělávat otevřený oheň pod pokutou padesáti tisíc korun, tak jsme jej museli uhasit. Udělali jsme si jídlo na plinovém vařiči a povečeřeli. Když se úplně setmělo vyrazili jsme já Ludin a Honza na obhlídku kolem tábora. Po té co jsme se vrátili jsme ještě hodinu drželi hlídku. Jediné spestření přišlo v podobě srnky, kterou jsme vžak ani neviděli. Jen jsme ji slišeli projít. Něco po jedenácté jsem nechal hlídku na Ludinovi a Honzovi a šel spát. Jelikož jsem byl unaven z cesty do kopce usnuj jsem téměř okamžitě. Druhý den ráno jsme vstávali až kolem desáté hodiny. Udělali jsme si čaj a snídani a kolem jedenácté jsme začali balit. V poledne sme vyrazili na stanoviště Beta. Tentokrát se šlo dobře, protože jsme šli z kopce a ještě jsme byli o nejaké to jídlo a pití lehčí. Asi ve dvou třetinách cesty jsme si udělali dvacetiminutovou přestávku u soutoku dvou potůčků. Ke stanovišti Beta jsme dorazili něco před druhou hodinou a Vrbík se vydal najít místo pro tábor. Lepší snad už ani najít nemohl. Bylo z jihozápadní strany - od cesty za horizontem a z jihovýchodní strany byla teréní vlna minimálně metr vysoká. Zbývající strany jsme zabezpečili maskovací sítí a maskovacími ponči. Najedli jsme se a po nějaké době jsme šli trénovat přesun. Pak jsme chvili stříleli na cvičné terče. Jakmile zapadlo slunce rozdělali jsme oheň a postupně jsme chodili na obchůzky. Před jedenáctou bylo slyšet sirény z nedaleké vesnice a v jedenáct přesně jsme oheň uhasili. První hlídku měli Vrbík s Honzem. Probudili nás deset minut před druhou, že vidí nejaké světlo na kopci. Ukázalo se že to byl jen měsíc a mi s Ludinm jsme je vystřídali ve hlídce. Něco po třetí hodině se spustil déšť a naši hlídku tak předčasně ukončil. Budíček byl ráno v osum, najedli jsme se a začali balit. V devět hodin jsme byli připraveni vyrazit. Cesta ubíhala opět celkem rychle. Batohy nám vážili tak polovičku a nebe bylo jak vymetený. Asi po hodině chůze jsme dorazili k autu a vyjeli na cestu. V Rožnově pod Radhoštěm jsme se stavili ve Fortuně na osvěžení a pak pokračovali domů. Do Brna jsme dojeli o půl druhé a tak skončila naše výprava.