U sériových PGP/ZGP perforaci bombičky zajišťuje jehla ventilu svým hrotem, při prvním "iniciačním" výstřelu. Toto uspořádání samo o sobě není z hlediska účinnosti právě ideální pro svázanosti jehly s touto operací, neboť při nastavování optimální síly na pružinách se zde musíte ohlížet i na spolehlivou, jistou a vždy předvídatelně probíhající perforaci. Hmotnost jehly a prostor ve ventilu jsou pak také do značné míry negativně ovlivňovány touto jejich sdruženou funkcí, místo aby mohly být optimalozovány výhradně pro efektivitu využití hnacího média.

Důvod proč byl tento způsob perforace u sériových zbraní použit je ten, že je technologicky jednoduchý, velmi spolehlivý i při různorodé kvalitě bombiček a jejich čelního těsnění, umožňuje transport zbraně s vloženou a neperforovanou plnou bombičkou a naopak znemožňuje neúmyslné napíchnutí bombičky (a následný "raketový" efekt) při rychlém spuštění bombičky do útrob spodní trubky. U hromadně vyráběných zbraní pro širokou veřejnost je to zkrátka velmi dobré řešení. Ovšem u opravdu dobře laděných exemplářů, které zpravidla bývají individuálními, osobními kousky určitého uživatele, který je do detailů zná a umí s nimi dokonale zacházet, jde spíš o nevýhodné řešení. Takže se je vyplatí změnit.

Pevná perforace jednak celkem pochopitelně odstraní první iniciační výstřel, který je vždy spojen se zbytečným vyplýtváním trochy toho plynu. Jehla ventilu prostá hrotu a celé, s ním související části může být lehčí (téměř o polovinu) a protože perforace bombičky nebude závislá na jehle, bude její vybalancování v optimálním síle pružin a hmotnosti úderníku daleko snažší. Úzký otvor pevného perforačního hrotu také sám o sobě funguje jako malý antisifon - znemožnuje průniky a nasávání velkého množství tekutého CO2 do komory ventilu, propouští jen jeho tenký paprsek, který se za otvorem rozprašuje a zplynuje, což také přispívá efektivitě i konsistenci. Všechny tyto výdobytky však často ještě nejsou dostatečným argumentem který by uživately ospravedlňoval výrobu nezbytných nových částí (ne že by vás to finančně ruinovalo, jde spíš o to, že doma na koleně si toto většina z nás zkrátka neudělá). Podstatnější změny však mohou následovat, pokud odstranění perforace jehlou využijete i k tomu, aby jste mohly lépe manipulovat s tlakem za ventilem, ať už malým vestavěným regulátorem tlaku, nebo "jen" sdruženým devolumizerem a antisifonem.

 

 

Mini - regulátor 

 

Paintballovým zbraním s velkými plnitelnými bombami ke konstantním výkonům pomáhá plynulá expanze tekutého CO2 - využívají buďto jen jeho plynné nebo zkapalněné části, které jsou uvnitř zbraně od sebe účinně separovány (nebo by alespoň měly být). U PGP, stejně jako u většiny ostatních Stock class zbraní, je tomu trochu jinak. Protože 12g bombička má jen velmi omezenou kapacitu a ústí zde defacto přímo do komory ventilu, konktétní "složení" hnacího média se tu v průběhu střelby mění. Ventil je nejprve bohatě zalýván tekutým CO2, to po několika výstřelech postupně řídne, přechází do různě bohatého mlžného oparu, až k čistého plynu s menším a menším tlakem.

U běžného PGP tedy od určitého okamžiku nevyhnutelně dochází výstřel od výstřelu k poklesu úsťové rychlosti. Tato nepravidelnost je ve skutečnosti jedním z hlavních problémů efektivity zbraně. Zbraň která musela být při prvních ranách (s použitím tekutého CO2 s vysokou "energetickou hustotou") nastavena pod bezpečnostní limit totiž při stejném nastavení dávkovacího ventilu po určitém počtu výstřelů nevyhnutelně není schopna dosahovat požadované rychlosti s daleko chudší směsí hnacího plynu, ačkoliv by s ní při jiném nastavení dávkovacího ventilu byla schopna ještě dál velmi dlouho, velmi dobře pracovat.

Protože měnit nastavení dávkovacího ventilu v závislosti na tlaku za ventilem v průběhu střelby by bylo přinejmenším problematické, nejlepším způsobem jak se s touto skutečností vypořádat je optimalizovat dávkovací ventil už od počátku na nízký tlak a tlak za ventilem hned od počátku uměle snížit na nejnižší použitelnou úroveň a stabilně ho na ni držet regulátorem. Takováto sestava pak sice není nejefektivnější z hlediska dosahovaných stop za vteřinu na spotřebované gramy plynu na výstřel, ale protože dokáže stále stabilně držet výkony a pracovat i po velkém snížení tlaku ve zbrani, u omezené zásoby plynu (s jakou se setkáváme u 12g bombiček) a omezené výkonosti paintballových zbraní (limit 300 fps) daleko efektivněji působí. Instalace regulátoru je proto v důsledku jediným praktickým způsobem, jak se u laděného PGP dostat přes 35 ran nad 250 fps na jednu 12g bombičku.

Zpravidla nejde o zástavbu běžného velkého a drahého regulátoru, který se dnes s oblibou instaluje na rychle střílející semi-automatické zbraně. Jde o daleko jednodušší, menší (a levnější) zařízení ukryté uvnitř zbraně, vestavěné mezi komorou ventilu a čelním těsněním bombičky, pracující ovšem na zcela stejném principu a s víceméně identickými výsledky. Jednoduché a přitom vysoce účinné zde takové zařízení může být proto, protože je aplykováno na již velmi dobře laděné opakovačce s extrémně malou spotřebou plynu na jednotlivý výstřel a s nepříliš vysokou rychlostí palby (může mít tedy celkem nízkou tzv. recharge rate).

Regulátor je vpodstatě zpětný ventil který reguluje tlak v určité oblasti zbraně tím, že uzavírá přívod plynu do ní, po překročení určité hranice, dosažení určitého tlaku.


Po přidání regulátoru a vhodném nastavení jak jeho, tak celé sestavy může vytrvalost a konzistence vašeho PGP doznat opravdu velmi radikálního zlepšení. Špatně fungující regulátor ale také může být zdrojem ohromných problémů a dokáže být i nebezpečný - pokud totiž regulátor náhle přestane fungovat například z důvodu poškozeného nebo opotřebovaného těsnění, tlak za ventilem se náhle zvýší a vaše úsťová rychlost se vlivem toho může náhle zvýšit z nastavených - řekněme 280 fps - třeba i na 400 fps. Přesto jde o velmi užitečný nástroj který by bylo škoda zavrhnout - problém totiž není v něm samotném, ale v jeho použití. Základem je jako vždy nepracovat s nástroji jimž nerozumíte, s nimiž neumíte zacházet. Je nutné si být vědom toho co ten který kus výstroje dělá, jaká je jeho správná obsluha a údržba. Regulátor pro PGP není příliš složité ani problematické zařízení, je-li dobře navrženo a ozkoušeno, ale nerad bych se zas v této souvislosti setkal s demencí toho typu jíž předemnou svého času projevil jistý vlastník Spyderu Rodeo, který po více něž dvou letech jeho používání přesvědčeně tvrdil, že regulátor nevyžaduje žádnou údržbu ani pozornost, nic nekomplykuje ani nemůže být za žádných okolností nikomu nijak nebezpečný. U regulátorů používaných podobnými individui je pouze otázkou času a náhody kdy se nebezpečnými stanou.