Médium č.1 – CO2
Používání oxidu uhličitého je velice jednoduché. Z velkého hasičáku nebo lahve přelijeme céóčko do malé lahve a jde se hrát. Nepotřebujeme žádné další regulátory nebo drahé vybavení a ono to funguje. Problém ovšem nastává v extrémnějších podmínkách, protože teplota přímo ovlivňuje vlastnosti co2. V tlakové lahvi je totiž při používaném tlaku céóčko přítomno ve dvou skupenstvích, kapalném a plynném. Když vystřelíme, odčerpá se z lahve určitý objem plynu a kapalina odpařováním vyrovná tlak na původní hodnotu (+-850psi), lahev samotná tak reguluje vstupní tlak do zbraně bez jakýchkoliv dalších součástek, nebo regulátorů. Zásadní průšvih je, pokud do zbraně vnikne právě ona kapalina. Ta má totiž okamžitou tendenci expandovat a operační tlak je tak logicky vyšší a vede k problémům. Jednak při expanzi dochází k zásadnímu ochlazování, ze kterého potom vzniká první standartní jev – zamrznutí zbraně. Hlavně ale dochází k velmi špatnému vlivu na střelivo a vzniká druhý standartní jev – kaše v hlavni. Jistě se dá nesouhlasit a namítat, že je vše možno vyřešit antisifonovou trubičkou, která jímá pouze plynné CO2, nebo zbraň doplnit expanzní komorou. Lahev se také dá nosit vertikálně na zádech, aby kapalina nemohla přetéct do zbraně a různým obalováním ji ochránit před chladem zvenčí. To jistě ano, ale všechna tato řešení mají pouze omezenou účinnost a nemusí fungovat za každých okolností. Faktem zkrátka zůstává, že vliv okolní teploty a teploty lahve, která se při střelbě ochlazuje, způsobuje kolísání vnitřního tlaku a snižuje přesnost střelby a limituje možnosti zbraně. Navíc od pěti stupňů Celsia se vám před hlavní začne při střílení tvořit bílé mračno, což Vám velice sníží možnost mířit. Poslední a neméně zásadní nevýhodou je tzv. špinavý provoz. Technicky používané CO2 je plné prachu, malých částeček rzi a jiného svinstva, které samozřejmě při výstřelu prochází mechanismem zbraně a způsobuje opotřebení. Reaktivnost céóčka navíc snižuje životnost těsnění, což může vést ke znefunkčnění zbraně v nejméně vhodný okamžik uprostřed bitvy.


Co tedy dělat, když chceme v zimě hrát, ale na céóčko se nechceme spoléhat? Poměrně okatě se nabízí přezbrojení na vzduchový systém - velmi účinné a v dnešní době už ne tak drasticky drahé řešení.

Médium č.2 – Vzduch
V porovnání s oxidem uhličitým vyžaduje hned dvě technologicky sofistikovanější a tím pádem i dražší věci – tlakovou lahev odolávající vyšším tlakům (v zásadě se používají dva druhy lahví, 200bar/3000psi a 300bar/4500psi) a regulátor výstupního tlaku. Regulátory se dělí na vysokotlaké, s výstupem mezi 700psi až 850psi a nízkotlaké s výstupem 450-600psi. Už zde tedy při výběru nastává nutnost rozhodnutí. Nejdříve se musíme rozhodnout, jaký typ lahve bude nejvíce vyhovovat našim potřebám. Dále musíme zvolit vhodný regulátor podle zbraně, se kterou střílíme. Tippmann A5 pracující na 800psi totiž s nízkotlakým vzduchovým systémem nevystřelí ani na požádání. Nutno podotknout, že význam nízkotlakých regulátorů je v dnešní době téměř nulový a dokonce i nejvýkonnější nízkotlaké zbraně mohou bez problémů fungovat s vysokotlakým regulátorem. Pokud tedy vybereme správnou lahev a regulátor, budeme odměněni. Konzistence dávkování plynu je oproti céóčku i při vysoké kadenci mnohem přesnější a teplota okolního prostředí nehraje takovou roli, jako je tomu u oxidu uhličitého. Expanze vzduchu je navíc mnohem rychlejší, dokáže tedy kuličce předat svou energii mnohem lépe a stabilněji. Ochlazení, které navíc rozpínání vzduchu doprovází, není tak drastické, jako je tomu u CO2, mezní hranice použitelnosti je tedy posunuta velmi hluboko pod bod mrazu a překoná mezní hranici použitelnosti lecjakého paintballového střeliva. Další, neméně důležitý parametr je kapacita výstřelů na jedno naplnění. Vezmu-li k poměření váhově ekvivalentní dvaceti uncovou lahev CO2 a vzduchový systém s lahví o objemu 88 kubických palců a tlakem 300bar/4500psi rozdíl počtu výstřelů je 300 ve prospěch vzduchového systému a to rozhodně není málo!Zásadní nevýhodou vzduchu, je ale právě ona technologická sofistikovanost. Pro plnění malých lahví je potřeba větší, přepouštěcí lahev, která rozhodně není levnou záležitostí a speciální plnicí redukce, která je v porovnání s redukcemi na CO2 dvakrát tak drahá. Dostupnost plnění vzduchu zatím bohužel není na většině military akcí úplným pravidlem, a tak člověk musí, pokud chce mít jistotu, zainvestovat do vlastního plnění. K tomu se perfektně hodí třeba použité potápěčské lahve, které se dají při trochu štěstí pořídit v bazarech už od 3000,- Kč, nové moderní láhve pak začínají na cenách od 5000,- Kč. To sice není málo, ale mít vlastní zdroj se vyplatí. Pokud do velké lahve nechcete investovat, tu vaši malou můžete naplnit v kterémkoliv paintballshopu, nebo v některém potápěčském klubu za pár korun. Další možností samozřejmě je si potápěčské láhve na dobu hraní půjčit v plnírně a vlastnit jen plnící redukci.



Není plnění jako plnění


Správné plnění CO2 je drobet složitější, než je tomu u vzduchových lahví. Na druhou stranu se ale nejedná o žádné raketové inženýrství a zvládne ho každý, alespoň částečně příčetný paintballista. Pro plnění CO2 je potřeba větší přepouštěcí tlaková lahev (např. hodně starý 6kg CO2 hasicí přístroj cca. 300,-), plnicí redukce (základní redukce bez odfuku stojí 390,-, profesionálnější verze jsou dražší a stojí od 585,- do 1190,- Kč), váha, mrazák a malá lahev, kterou chceme plnit. Pokud budeme plnit z velké lahve do malé a obě budou mít pokojovou teplotu, podaří se nám naplnit malou lahev zhruba na polovinu její maximální kapacity, což je samozřejmě nepříjemné. Malou lahev je tedy potřeba podchladit, aby se částečně zamezilo expanzi plynu a zvýšila se kapacita. K čemu ale ta váha? Po naplnění lahve je potřeba ji zvážit a zjistit, kolik plynu se nám do ní vlastně podařilo natlačit. Lahev by neměla být přeplněná ze dvou důvodů. Za prvé by neměl tlak překročit bezpečnou hodnotu, protože hrozí prasknutí bezpečnostní pojistky a vysyčení celého objemu plynu. Za druhé je nutné udržet hladinu tekutého CO2 na rozumné hranici, abychom zamezili jeho vniknutí do zbraně a vyhnuli se tak technickým problémům při hraní.


Plnění u vzduchu je potom mnohem jednodušší. Stačí mi velká přepouštěcí lahev (pro zachování dostatečného plnícího tlaku jsou lepší vždy dvě menší potápěčské láhve např. pro více hráčů 2x7 litrů než jedná velká 15l) plnicí redukce (cca. 1000,- Kč) a mohu plnit. Jednoduše nasadíme plnicí pin lahve na rychlospojku plnicí redukce, pomalu otočíme kohoutem, zvolna plníme a už jen sledujeme, jak nám ukazatel tlaku na regulátoru jede nahoru. Co se nám ale logicky nesmí stát je přeplnění lahve větším tlakem, hrozí velmi vážné poškození lahve se zraňujícím účinkem nebo při troše štěstí prasklou pojistku a vysyčení lahve. Každá lahev je kvůli životnosti opatřena hydrotestem s daným datem expirace. Po tomto datu bychom lahev už v žádném případě neměli používat a měli bychom ji nechat opět otestovat (hydrotest stojí cca. 500,- ).

Jaký je tlak v lahvi?

Pokud bychom potom chtěli v plnění vzduchu dosáhnout absolutní soběstačnosti, musíme zainvestovat do vysokotlakého kompresoru. To je samozřejmě další nemalá investice, jelikož cena přenosného kompresoru s přetlakem 200bar začíná za hranicí třiceti tisíc korun, starší elektrické kompresory pak lze sehnat kolem dvaceti tisíc. Pokud ale máte kolem sebe více paintballistů, nabo dokonce celý klub, investice je to rozhodně výhodná. Cena samotného média je potom totiž zanedbatelná.

Pro srovnání: hasičák na co2 vám naplní v kterékoliv kovoslužbě, hasičské výzbrojně, nebo firmách distribuujících potravinářské co2 za pár stovek. Potápěčskou lahev Vám potom naplní v potápěčských potřebách, paintballshopu, nebo kdekoliv, kde mají vysokotlaký kompresor, přičemž cena za plnění se pohybuje okolo 10,- Kč/l. Poměrově je tedy vzduch, jako médium v porovnání s CO2 levnější. Zatímco naplnění 8l lahve při výstupním tlaku 850psi stojí přibližně 130,- naplnění vzduchové lahve o objemu 8l a výstupním tlaku 3000psi vyjde přibližně na 80,- a pokud máte kompresor, stojí vás plnění naprostý pakatel.

Resumé
CO2 je levné na pořízení a jeho další plnění je relativně snadno dostupné. Za 395,- až 525,- Kč pořídíte kvalitní 12oz hliníkovou lahev, která na jedno naplnění vydrží cca 500 výstřelů (u úsporných zbraní jako Spyder a Azodin až 800 ran na naplnění) a životnost takové lahve je maximálně 5 let. Pokud budete chtít vlastní plnění, za starý 6kg hasičák zaplatíte plusmínus 300- Kč (nové hasičáky ovšem již stojí od 2000,- Kč výše) a za základní redukci zaplatíte 390,-. Poměrně nízké náklady ale vykoupí nespolehlivost média, špatné vlastnosti za nízkých teplot a tzv. špinavý provoz.

Vzduch má vyšší pořizovací cenu, a jeho plnění je jednoduché, ale s trochu menší dostupností, než u CO2. Základní vzduchový systém48ci/200bar stojí nyní již velice příjemných 1150,- Kč a na jedno naplnění vydrží cca 500 výstřelů. Platnost hydrotestu lahve je také max. 5 let, po jejichž uplynutí je třeba lahev přetestovat (u levných láhví se to ovšem stejně jako u CO2 nevyplatí). Pro vlastní plnění budete potřebovat lahve a plnicí redukci (komplet cca od 4000,- Kč) a pro dosažení úplné samostatnosti pro velké skupiny a hřiště vysokotlaký kompresor, který lze pořídit od 20.000,-. Zde je potřeba ale pripomenout že i bez kompresoru jste na tom stejně jako u CO2, jen jezdíte do plnírny místo pro CO2 plnit vzduch.


Pořízení vzduchového systému je tedy sice dražší ale provoz a plnění je cenově výhodnější, než je tomu u CO2. Za svoje peníze navíc dostanete čistý zdroj média, který nepoškozuje mechanismus zbraně a nežere těsnění, může střílet prakticky za každého počasí a venkovní teploty a nabízí mnohem lepší konzistenci dávkování a tím pádem i lepší přesnost vaší zbraně.